Doba je těžká. Všichni to víme a žijeme v tom. Slyšíme zprávy o zahlcených nemocnicích. vyčerpaných zdravotnících, o těžkém průběhu koronaviru i mladých lidí. Neumírají jen nemocní a staří, ale i relativně mladí a zdraví. 

V záplavě slov o tom všem ani nevíme, kde je pravda. Kolikrát si říkám, že je těch slov až příliš... O politické situaci už nevíme, co si vlastně myslet. 

 

Zaznívá z více stran, že žijeme ve válce. A nejen ve válce... ale hlavně v bitvě duchovní... v bitvě o duše. Zlý útočí a řádí...

 

Nabízí se otázky: 

 

Kdo jsem a kam směřuji? Jaký je smysl mého života?

 

Jsem připravený zemřít? ... dnes? Máme žít tak, jakoby každý den byl náš poslední. Mám vše vyřešeno se svými blízkými? Odpustil jsem? 

 

A co můj vztah s Bohem? Může to přijít nečekaně (a nemusí jít ani o koronavir) a stanu před Boží tváří. Jsem na to připravený? Žiji opravdu s Bohem? Mám vyřešené své hříchy ve svaté zpovědi? Jsem si vědom toho, co přijde po smrti? A že toto je to nejdůležitější z mého života?  A co pro to dělám?

 

Neměl bych začít dělat něco jinak? Není tato doba pro mě příležitostí ke změně v mém osobním životě? V mém vztahu s Bohem?

 

Já na většinu otázek nemám optimální odpověď, tak mám na čem pracovat...