Život nenaplánuješ

15. předmanželský sex, výběr životního partnera, jednota s Bohem

V evangelium slyšíme tvrdá slova, která se týkají falešného náboženství a toho, co v našem srdci není pravdivé. Kafarnaum bylo rodné město svatého Petra. Pán Ježíš v Kafarnaum hodně učil a stalo se tam mnoho zázraků. Kafarnaum je rodné město prvního papeže a nám se může zdát, že když má Kafarnaum takové pozadí, tak že bude speciálně vybrané. Ukazuje se ale právě naopak, že Kafarnaum spadne na samé dno zatracení, protože mu chybí skutečné obrácení. 

Musíme vědět, že tehdejší obyvatelé Izraele byli velice zbožní lidé. Byli to lidé, kteří dodržovali boží zákon, modlili se pětkrát denně, recitovali Žalmy...

Je ale opravdu velmi důležité, abychom neustále zkoumali své srdce, zda se opravdu obracíme k Pánu Bohu. Zda žijeme podle prvního nejdůležitějšího božího přikázání, zda žijeme skutečnou láskou k Pánu Bohu a člověku. Jestli jen neplníme náboženské povinnosti. Ale zda opravdu milujeme láskou, která je z kříže. 

Všichni jsme stvořeni na boží obraz, jako muž a žena. Abychom v plnosti pochopili Pána Boha, musíme jít společně - muž a žena spolu. Ale i když Pán Bůh nemá svoje pohlaví, tak každý z nás je stvořený s takovými vlastnostmi jako muž nebo jako žena. A tak v manželství se žena musí dívat s úctou na duchovní vztah manžela k Pánu Bohu (pokud vůbec takový vztah u tvého manžela existuje ), a stejně tak manžel se musí dívat s úctou na to, jak jeho žena pěstuje vztah k Pánu Bohu. 

My muži jsme přirozeně emocionální a vyjadřujeme své emoce navenek. Velmi se divíme, když někdo říká, že muži jsou emocionální, ale jdi na fotbalový zápas na stadion a zjistíš, jak jsou muži emocionální. Prožívání těchto emocí je pro nás těžké, ne jejich prožívání v srdci, ale v projevování emocí navenek. Ale když ženy projevují ty emoce navenek je pro ně lehčí tyto emoce postupně kultivovat. Naopak muži kryjí své emoce uvnitř a mají velký rozpor mezi svými emocemi navenek a vevnitř a velmi často nedokážou navenek vyjádřit to, co prožívají uvnitř. Jsou velmi vzdáleni vůči tomu, co prožívají uvnitř ve svém srdci. Možná nevíte, ale tři čtvrtiny sebevražd spáchají muži, protože si nedokážou poradit se svými ubitými nevyjádřenými emocemi. 

Hovoříme o tom, že muž, který neprojevuje svoje emoce navenek, tak má velký problém ve vztahu k Pánu Bohu. A tak stejně žena, která je velmi emocionální, tak bude mít velký problém ve vztahu k Pánu Bohu, protože nebude mít ten odstup od svých pocitů. 

Když se podíváme na to, jak Bůh vede člověka, tak ho často vede v celistvosti - jako muže a ženu. A bylo by nejlepší, když muž a žena, snoubenec a snoubenka, kdyby prožívali společně hloubku boží lásky. Když se podívají jak ten druhý prožívá vztah s Pánem Bohem a učili se od sebe navzájem. 

Na celém světě vznikají řehole činné a kontemplativní, ve kterých jsou muži a ženy spolu - řeholní bratři a ženy žijí společně. Bydlí v oddělených domech, ale společně se modlí, společně prožívají celý den, aby se naučili, jak mohou obohatit duchovní život druhým lidem. 

Manželská modlitba je neskutečně důležitá. Manželé, kteří se společně modlí, spolu vydrží všechno. Neznamená to, že nebudou mít manželskou krizi, ale díky společné modlitbě tu krizi přežijí. Pracuji už 25 let s manžely a nikdy jsem neviděl, že by se manželství, ve kterém se spolu manželé každý den modlí, rozpadlo. Naopak všechny manželské páry, které znám a rozvedly se, tak se společně každý den nemodlili. Dnes nemáme pochybnosti o tom, že jednou z nejdůležitějších podmínek, abychom si vybrali dobrého manžela/manželku, je schopnost společné modlitby každý den. 

Pokud se ještě jako snoubenci před svatbou spolu nemodlíte, tak do manželství nevstupujte. Nevěřte slibu, nevstupujte do manželství, protože satan vás rozbije. To mě vždy znervózňovalo a šokovalo, jak lidé hloupě dělají nejdůležitější životní rozhodnutí. Jak se satan směje křesťanským ženám, které si naivně myslí, že když se vdají, tak obrátí svého manžela. Tvůj partner se s tebou nechce denně modlit, nechce s tebou poznávat Boha, ale právě naopak se distancuje od tvojí víry, půjde možná čas od času na mši svatou, ale dělá to kvůli tobě, aby ti udělal radost a ne kvůli Pánu Bohu. Dělá všechno, aby tě svedl do těžkého hříchu, do sexu, do společného bydlení a ty si ve své naivitě myslíš, že Pán Bůh ti ho dal jako manžela. Opravdu. Omlouvám se, že to takto řeknu, ale jste ve svých pocitech velmi naivní. 

Všechny manželské páry, které se rozpadly a přicházely ke mně a ptali se, proč Bůh dovolil to manželství, proč mě Pán Bůh nevaroval, proč mě nevystříhal, že ten muž není pro mě. Ale když začínáme analyzovat celý ten čas s odstupem a bez emocí, tak se ukazuje, že Bůh jim dával mnoho znamení, že ten muž není pro ně, ale ten strach před tím, že bude sama, že k sobě nikoho nenajde, tak to vede k tomu, že děláme hloupé rozhodnutí. 

Nedávno jsem si povídal se ženou, která se nechala chytit do takové situace. Velmi pěkná žena, muž se do ní zamiloval, ona byla velmi nábožná, každý den chodila do kostela, a on s ní začal chodit do kostela, ale jen pro to, aby si ji získal. Chodil s ní na duchovní cvičení a ona úplně ztratila pojem o realitě, jako kdyby se nebyla schopná podívat bez emocí na tohoto muže. Stalo se to ve chvíli, když šli poprvé do postele. Právě tehdy, když se jde do postele, je to těžký hřích a satan začíná zaslepovat a neuvědomujeme si to, kým je ta druhá osoba. A spojí emocionálně, duchovně dva lidi, ale to nejsou pouta boží ale svazky ďábelské. Často si to lidé omluví a říkají: Pán Bůh je milosrdný a mi se přece milujeme, ale ve skutečnost je to tak, že Pán Bůh je milosrdný, ale jen tehdy když lituješ a nechceš už víc hřešit. 

A ta žena se začala čím dál více oddělovat od božího světla, protože ten muž s ní začal sexuálně žít. A dále se zpovídali, chodili do kostela, chodili na duchovní cvičení, ale jako kdyby jí Pán Bůh odňal to světlo rozlišování, protože velmi často měli spolu sex, až přišel den svatby a když stali na prahu kostela, ona v pěkných bílých šatech a on v pěkném obleku, on se k ní naklonil a řekl jí slova: nějaký vulgarismus a „v kostele jsem naposled!“ Ona byla v tak velkém šoku, že nevěděla, jak řekne manželský slib. 

Když jsme potom analyzovali tu situaci před svatbou, tak vyšlo najevo, že Pán Bůh jí velmi často dával znamení a posílal jí varování, že ten muž není pro ni. Bůh jí posílal lidi, kteří ji varovali, aby s ním nevstupovala do manželství, ale ona ho milovala a samozřejmě brala tato varování na lehkou váhu. 

Vidím tu velmi mnoho mladých lidí, kteří by se mohla poděli se zkušenostmi z mnohaletého manželství, ale vidím tu i mladé lidi, kteří teprve v budoucnu manželství uzavřou. Pamatujte na to, že Pán Bůh vás nenechá samotné, když budete dělat důležitá životní rozhodnutí. On vám bude ukazovat, zda ten muž nebo žena je pro vás nebo ne. Ale kdy budeš schopen/schopná vidět ty znamení? Ty znamení uvidíš tehdy, když bude pro tebe v životě nejdůležitější Bůh a ne ten muž nebo žena. 

Když se můj otec zamiloval do mojí mámy, wow, bylo tam teplo . Ani se tomu nedivím, protože když se podívám na ty fotografie před svatbou, aj já bych se do ní zamiloval, jak byla pěkná. Máma byla velmi věřící katolička, ale otec byl takový tradiční katolík. Dvakrát do roka šel do kostela. Takže máma začala útok na nebe, aby otce obrátila. Modlila se z celého srdce a potom začaly vycházet na povrch problémy s otcem.

Vždy je to tak, že když poprosíš Matku Boží Pannu Marii, aby ti ukázala pravdu o tom, kým jsi, tak ona ti to vždycky ukáže. Panně Marii velmi záleží na tom, abychom udělali moudré rozhodnutí o tom, s kým budeme žít celý život. 

Moje máma, když se začala za otce modlit, viděla, že má velký problém s alkoholem. On ji velmi miloval, ale když chodili k jeho rodině, tak ty setkání vypadaly tak, že všichni leželi pod stolem. Bylo kvůli tomu alkoholu také mnoho agrese, křiku a dramatických situací. A máma se velmi bála, že alkohol může jejich manželství zničit.

Je velmi důležité, abych při té situaci řekl, že pokud chceš budovat křesťanské manželství a rodinu, tak se podívej na to, zda duchovní život toho, s kým chceš žít, roste nebo se degraduje. Protože pokud tě ten partner odvádí od Pána Boha, tak ti není Bohem daný. Ženy si ale ve své naivitě myslí, že jim ho Pán Bůh dal, aby ho obrátily. Můžeš ho obrátit, ale musíš stát velmi silně v lásce k Pánu Bohu, protože potom tě ten muž nestahuje k zemi. Ale jestli je to tak, že on tě stahuje do hříchu, tak ti nebyl daný k obrácení. Opravdu, ty ho neobrátíš. 

V té situaci mého otce to bylo tak, že on se chtěl obrátit a oba společně v duchovním životě rostli. Začali chodit na duchovní cvičení, poprosili o duchovní vedení, ale problém s alkoholem byl stále. Máma se modlila, aby otec přestal pít a jednou k ní otec přišel a říká: „Chtěl bych s tebou vážně mluvit. Chtěl bych vstoupit do řehole.“ Máma se slzami v očích říká: „Co? Přehnala jsem to s modlitbami? Já jsem se modlila, aby přestal pít a on chce jít na kněze?“ Byla úplně v šoku. Zavolala jejich společnému duchovnímu vůdci a s pláčem mu říká, co jí táta řekl, ale duchovní otec jí říká: „Nemůžeš bojovat s Bohem, pokud je to boží cesta.“ 

Otec měl jít na duchovní rozhovor, aby zjistil, co má dělat dál, v malé kapličce byla vystavená svátost oltářní, máma se modlila v první řadě a otec se zpovídal ve zpovědnici. Trvalo to velmi dlouho, pro mámu jako věčnost. A když se skončila zpověď, táta vstal a místo k mámě, šel pod obraz Matky Boží. Máma už slzy v očích, že asi bude knězem. Potom přišel ten zpovědník k mámě, objal ji a řekl: „Budeš mít úžasného manžela.“ 

Ten duchovní průvodce je naučil důležitou zásadu. Když už vážně přemýšlíš nad manželstvím, tak udělej s Pannou Marií takové ultimátum: jestli ten muž/žena je pro mě, tak, Panno Maria, udělej všechno pro to, abychom přijali svátost manželství, ale jestli ten muž/žena není pro mě a já o tom nevím, nedomýšlím se, nedokážu to rozlišit, tak tě prosím, Panno Maria, abys to přerušila, dokonce i v den svatby. 

Jestli já ve své naivitě tato znamení nedokážu vidět, jsem připravený/připravená na všechno, abych nepřijal tu svátost, pokud ten muž/žena není pro mě. Ta svoboda v srdci, která je velmi důležitá, muže být jen tehdy, pokud na prvním místě ve tvém životě je Pán Ježíš. 

Pak přišel den svatby a po manželském slibu otec poprosil o mikrofon a před celým kostelem přísahal už ne Bohu, ale mámě, že z lásky k ní už se nedotkne ani kapky alkoholu, a tak je to dodnes po padesáti letech manželství. To je láska. To nejsou slova, miluji tě, ale to jsou činy, které ukazují jak miluji. Takže když muž hovoří milují tě, tak si ho vyzkoušej, co bude ochotný obětovat kvůli lásce k tobě. Když má problém s alkoholem, jestli dokáže kvůli tobě zanechat alkohol. Jestli má problém s drogami, jestli dokáže z lásky k tobě skoncovat s drogami. Jestli například chce jít s tebou před manželstvím do postele a partnerka mu poví že ne, chci být čistá do svatby a muž potom řekne, vážím si to, to je velký důkaz lásky. 

Naneštěstí jsem se setkal i s takovými situacemi, že partner si velmi vážil tu partnerku, která chtěla žít v čistotě do svatby, ale vyšlo najevo, že chodil do postele s jinými děvčaty a se svojí partnerkou ne. A vyšlo to napovrch tehdy, když ona poprosila Pannu Marii, aby jí ukázala, kým ten partner doopravdy je. I když to před ní velmi ukrýval, tak Pán Bůh to všechno ukázal. 

Je velmi důležité, co dokážeš obětovat pro lásku toho, kterého miluješ. Jde i o to, zda si tvůj nevěřící partner bude vážit toho, že je pro tebe důležitá každodenní modlitba, intimní modlitba, eucharistie. Protože když to jsou pro tebe velmi důležité hodnoty a on bude vyznávat jiné hodnoty, tak je potom obecně možné, že vás to bude od sebe vzdalovat. Myslím, že každému velmi záleží na tom, aby to manželství bylo dobré a ne o to, abyste jen prožili pěkný svatební den s někým, koho milujete. Nejste v manželství proto, abyste prožili jen další den ve svazku, ale proto, abyste se každým dnem společně přibližovali k nebeské radosti. I to je kritérium volby manžela/manželky, zda on s tebou chce jít do nebe, zda každý den ukazuje, že mu na tom velice záleží a ne to, zda je pěkný, bohatý, jestli pěkně tancuje, atd. 

Ve vztahu k Pánu Bohu je důležité, abychom si uvědomovali, že on chce být obyvatelem našeho srdce. Musíte si uvědomit, že ze sedmi miliard lidí si Pán Bůh vybral právě vás do neskutečného povolání, aby si z vás skrze svatý křest udělal příbytek. Všichni lidé na světě, jsou boží děti. V teologickém smyslu jsou stvořeními Boha, ale ti, kteří jsou křesťany, jsou Božími dětmi v plném slova smyslu, protože díky křtu z nás Bůh udělal svůj příbytek. 

Když mluvíme o tom, že jsme povoláni, abychom vstoupili do té neskutečné intimity s Pánem Bohem, musíme si uvědomit, jak to má od prvního kroku vypadat. Naše srdce je osobním způsobem příbytkem Boha. Naše srdce není jen symbolem lásky, ale je také nadpřirozeným místem přebýváním Boží lásky, Všichni mystici a svatí, lidé hluboké modlitby, hovoří, že Pán Bůh přebývá v srdci. Svatí a mystici ukazují fenomény, které jsou těžko vysvětlitelné. Bible už několik tisíc roků před tím, než to dosvědčuje kardiologie, ukazuje jevy, které jsou v srdci. Prvním orgánem, který v našem těle od počátku funguje, je srdce. Srdce, které vytváří pět tisíc krát silnější elektromagnetické pole než mozek. Srdce má svoji paměť, má svoje pocity, cítění. 

Když hovoříme o tom, co je naším nejhlubším JÁ… ukažte, kým jste… nikdo z vás neukáže na hlavu, všichni ukážou na srdce. Ale my často žijeme celý život na úrovni mozku ne na úrovni srdce. Ta vzdálenost mezi hlavou a srdcem je ta největší vzdálenost v každém z nás. Proto všichni mystici, svatí a mistři duchovního života mluví o tom, abychom probudili své srdce. 

Mystici, stigmatici, měli probodnuté srdce ranami lásky. Otec Pio měl stigmata na srdci, stejně tak svatá Františka de Parci, svatá Maria Gema Umberta Galgani a tak dále. S takovým probodnutým srdcem se žije několik sekund. Tito svatí je měli úplně probodnuté a oni žili několik desítek roků. Když potom při pitvě vytáhli lékaři jejich srdce, byli úplně v šoku, když viděli jejich proražené srdce. Když to svatí mluvili, že mají probodnuté srdce ranami lásky od Boha, tak si všichni mysleli, že to je jen nějaké vidění, symbol, ale oni měli skutečně probodené srdce. 

Když se svatý Stanislav Kostka modlil, musel mít u sebe takovou speciální nádobu se studenou vodou, protože ten žár na jeho hrudi byl tak velký, že si tou studenou vodou musel tu horkost chladit. 

Když umřela svatá Maria Malgozata od Serafinů, teplota jejího těla klesla až tehdy, když jí z hrudi vytáhli srdce. 

Když umřela svatá Terezie z Avily, lékaři nedokázali ještě pět hodin po smrti vytáhnout její srdce z těla. Když potom otevřeli její hrudní koš, vyšlo najevo, že to její srdce je tak horké, až se z něho vypařuje. 

Když se říká, že se máme modlit z celého srdce, když svatí mluví o tom, že jejich srdce hoří láskou k Pánu Bohu, tak tu nejde jen o symbol, ale o fyzický fenomén, který se děje v srdci. 

Proč nám to Pán Bůh ukazuje, kde v nás je? Není v hlavě, není v lokti, není v koleně, je v srdci. Protože se musíme naučit najít boží přítomnost v našem srdci. Jsme povinni učit malé dětí ne formu modlitby Otče náš, zdrávas a tak dále, protože tomu oni nerozumí. Ale učit je, že Bůh, jejích největší přítel, je v jejich srdci a mají si s ním ve svém srdci povídat. Zavřít oči, dát si ruku na hruď a modlit se k Pánu Ježíši, který je v jejich srdci. A až potom, když budou cítit jeho přítomnost v jejich srdci, mohou mluvit k tomu, který je v nich. 

První věc tedy, kterou musíme udělat, když se chceme začít modlit, je probudit svoje srdce, všechny své myšlenky, svoje svoje slova, všechny svoje touhy směřovat k srdci. Protože on tam je. Uvědomění si a soustředění se na jeho přítomnost v tobě musí vzrůstat z minuty na minutu z hodiny na hodinu. Máme si uvědomit, že on je tu ve mně a cítit každý pohyb srdce, každou myšlenku. 

Musíte si uvědomit jednu věc, že člověk v 19. století za celý svůj život nedostal tolik informací, které my v dnešní době dostaneme v průběhu jednoho dne. Člověk z minulých století přirozeně přebýval v tichu, velmi mnoho času trávil v lůně přírody. Celé žití našich předků bylo zanořené v neustálé žehnání všeho, začínajíc od chleba, před odchodem z domu se žehnali, když přišli domů se žehnali, žehnali pole, žehnali jídlo, žehnali sobě navzájem. 

Na nás útočí stále každý den masmédia, televize, rádio, internet. Je skoro nemožné vypnout televizi, kleknout si, pomodlit se. Proto je ve tvém nitru velký ruch a nedokážeš ve tvém srdci vnímat boží přítomnost, soustředit se na Pána Boha. Proto ztišení, musí být vstupem do modlitby. 

Být několik minut v tichu a uvědomit si jeho přítomnost v tobě, klidně dýchat, všechny myšlenky a touhy, slova, do hlubin svého srdce, protože Pán Bůh je v srdci a prvním krokem k dobré modlitbě je, že budu spolu s Pánem Ježíšem přebývat ve svém srdci. Z hlubin svého srdce myslet, z hlubin svého srdce hovořit, z hlubin svého srdce se dívat, z hlubin svého srdce se pohybovat. 

Ježíš, který učí mystiky a svaté kontemplaci, to stále učí jednu věc: každá myšlenka, každý krok, každý pohyb - ve mně, z lásky ke mně. Všechno, co kdy děláš, musíš dělat v Boží lásce. Děláš dva kroky vpravo, nepřestáváš se soustředit na Pána Boha, který je v tobě, uděláš dva kroky doleva a stále jsi s ním sjednocený ve svém srdci. Uvidíš, že velmi rychle zjistíš, že někdo přebývá ve tvém srdci, že jeho přítomnost je v tobě a všechno se začíná měnit. 

Už nemluvíš Zdrávas Maria někam do vesmíru a říkáš si jestli mě vůbec slyší nebo ne, ale mluvíš do nitra, do hlubin svého srdce, usmíváš se na něho, který je v tobě, vyznáváš svoji lásku tomu, který přebývá v tobě. Svatý Augustin říká: moje nejhlubší já to je On. Tvým úkolem je prodlužovat tuto intimitu s Pánem Bohem ve tvém srdci a snažit se o stále větší soustředění se na něho ve tvém srdci. Pokaždé, když se rozptýlím, tak se vracím hned do hlubin svého srdce, protože on tam je. Žiji neustále na úrovni svého srdce. Na začátku to není lehké, protože zjistíš, jak mnoho jsi rozptýlený, všechno tě rozptyluje, ale když to budeš trénovat a pokaždé se vracet do svého srdce a každou činnost, každý krok bude sjednocený s ním ve tvém srdci, budeš vnímat boží přítomnost, která bude vyplňovat tvoje nitro.

Ještě poslední slova na závěr: máme tu relikvie velkých svatých. Někdo si může pomyslet, o co jde v tom křesťanství, že líbáme kousek hábitu či kosti nějakého svatého. Zda to je nějaká nová forma nekromanie? Když jsme v semináři líbali relikvie svatých, tak jsme si dělali různé hlouposti a žerty, například kdo nejhlasitěji políbí relikvii a potom seminaristi chodili k relikviím a hlasitě líbali relikvie a všichni se smáli, ale my jsme nepochopili, o co vlastně v těch relikviích jde. 

Proč relikvie? Protože svatí to jsou lidé, kteří prioritou svého života udělali přebývání v boží přítomnosti. Když Ježíš vstupuje do Jordánu, sestupuje na něho Duch svatý ve formě holubice. Představte si, že na vás spočine holubice, budete ji mít na svém rameni, to je nějaký ptáček… a teď jak mnoho musíš být soustředěný na tu holubici. Jak musíš vážně udělat každý krok, abys toho ptáčka nevyplašil ze svého ramena. To je takový obraz, jak se musíš soustředit na to, abys neztratil obraz Pána Boha ve svém srdci. Na začátku se nám to může zdát velmi umělé a velmi těžké, ale potom rychle zjistíte, že vcházíte na novou úroveň uvědomování si Boží přítomnosti ve vás a budete se na všechno dívat z hlubin svého srdce, budete vnímat Boží vnuknutí ve svém srdci, boží hlas ve vás. Budete vnímat takové fyzické fenomény ve svém srdci. Vaše srdce bude citlivé. Bůh bude s vámi mluvit skrze různé pocity a vnímání ve vašem srdci a například když ve vašem srdci bude ta nejmenší věc, která se nebude Pánu Bohu líbit, zažijete tam nějaký nepokoj. Když budete dělat všechno ve shodě s Boží vůlí, budete cítit rozkoš, příjemné pocity ve vašem srdci. 

Satan bojuje o to, aby vás obral o pokoj v srdci. Pokaždé, když přichází hřích, to jakoby na mé srdce přicházel temný oblak a začínám ztrácet citlivost mého srdce. Svatí to jsou lidé, kteří prioritou svého života udělali žít ve svém srdci Boží přítomnost - celý den jak dýchali, hýbali se, hovořili, pohybovali se - vše v boží přítomnosti. Když pak zemřeli, Boží přítomnost pronikla jejich hábit, kosti, kůži… protože oni se celý čas naplňovali Boží přítomností a ta Boží přítomnost je úplně pronikla, takže já když líbám kousek hábitu nebo kosti svatého, tak já líbám Boží přítomnost v tom kousku hábitu nebo kosti, kterou ten svatý vyzařoval. 

Když na svatého Pavla sestoupil Duch svatý, tak mu lidé kradli jeho oděv a látky, které dělal a ty kousky látek potom kladli na nemocné a ti byli uzdravováni a tak stejně je kladli na posedlé a z nich vycházeli zlí duchové. Svatý Pavel byl tak naplněn Boží přítomností, že čehokoliv se dotkl, tak to bylo naplněno Boží přítomností, která tam zůstávala navždy. 

Když byl Duchem svatým naplněný svatý Petr, tak i jeho stín uzdravoval. Představíte si něco takového? Lidé kladli nemocné při cestě do chrámu, aby alespoň stín svatého Petra padl na ty nemocné a aby byli uzdraveni. 

Mluvil jsem se s jedním knězem, který má dar proroctví a dar číst v srdcích a on mi řekl, jak dostal tento dar. Zní to velmi směšně, ale z této perspektivy velmi reálně. Kamarádil se s jedním knězem - otcem Emiliánem Tardifem, který jednou přespával na jeho faře. Jednu noc a potom šel dál. Byl to velký charizmatik, začal teď proces jeho beatifikace, měl velmi mnoho darů Ducha svatého a ten můj kamarád si další večer lehl do té postele, kde spal Emiliáno Tardif a na druhý den začal působit stejnými dary, jako otec Emiliáno Tardif, Boží přítomnost byla na Emilánovi tak velká, že tam kde spal, to co nosil, všechno bylo naplněné boží přítomností. Mým snem je, aby například každý otec v tomto kostele, tak moc chodil v Boží přítomnosti, že když jeho dítě onemocní, tak první věc nebude cesta do nemocnice, ale otec jen sebere svoji košili, ve které byl v neděli na mši svaté a položí ji na své dítě, protože v té košili přijal všemohoucího Boha do svého těla, do své krve a tak velmi se s Ním sjednotil, že Boží přítomnost pronikla tu košili, ve které byl. 

Když jsme se modlili nad posedlou osobou a démon tu osobu nechtěl opustit, modlili jsme se, co máme udělat a přišlo vnuknutí, abychom položili albu, ve které jsme sloužili mši svatou a když jsme to udělali, tak ta posedlá osoba začala křičet, že ta alba ho nesmírně pálí. Alba nemůže pálit. Co pálilo démona? Boží přítomnost, která byla naplněná v albě. Protože tu (na oltáři) je nebe, způsobem, který je neopakovatelný a jedinečný. Protože tu je jeho kněz, který je pomazaný a naplněný Boží přítomností a démon nedokázal snést albu, kterou měl ten kněz oblečenou, která mnoho let v čase eucharistie byla proměněná Boží přítomností plynoucí z přítomnosti Ježíše na oltáři.

Mám dojem, že každý den mluvím čím dál déle. Dívám se na hodiny a jsem v šoku…. :) Ale dobře, amen :)