2. Láska nebo modloslužba

Milovaní moji, vždy po mši svaté bude taková krátká nauka o klanění se - adoraci, protože v takové adoraci a klanění se můžeme přesvědčit o boží lásce, která nám dá totální štěstí už tady na zemi. Problém je v tom či chceme nebo nechceme zasvětit Bohu náš čas. 

Když jsem pracoval s mladými lidmi i s dětmi, protože saleziáni se věnují mladým a dětem, tak dětem vysvětlujeme, že láska to je čas, který věnujeme tomu, koho milujeme. Často mluvíme, že pro nás je Bůh nejdůležitější a že ho milujeme celým srdcem, ale ten čas, který mu věnujeme, to nám ukazuje, jaký k němu máme vztah. 

Například: když by k vám dnes zatelefonoval svatý otec František a řekl: „Dnes večer k vám přijdu na večeři.“, jak by vypadal tvůj den? Jak by ses připravoval na tuto večeři? Je to pro tebe někdo vážený a myslím si, že bys ten den udělal všechno, aby ses co nejlépe připravil na tu večeři s papežem. Celý den bys žil tím večerem, který dnes přijde. 

Povězte, kdyby vám papež František zatelefonoval. Zda byste řekli papežovi: „Dnes od osmé do desáté se dívám na své nejoblíbenější seriály, potom se dívám na ligu mistrů, potom jsou záznamy všech zápasů a tak kolem 23:00 do 23:10 mám čas se s tebou potkat.“? Mluvili byste takto s papežem, kdyby vám zatelefonoval, že by chtěl dnes večer být s vámi? 

Představ si, že jsi ředitelem velké firmy a stále nemáš čas, protože všechno kolem tvé firmy je důležité. Ale zrovna ti zavolá tvá milovaná dcera, která právě projíždí městem, kde máš svou firmu. Volá ti: „Otče, mám dvě hodiny na to, abychom spolu mohli mít oběd.“ A ty ji miluješ celým svým srdcem. Co bys dělal? Řekl bys jí: „Zlato moje, nemám teď čas. Víš, tolik starostí - firma, telefonáty, někdy jindy.“ Anebo bys udělal vše pro to, aby sis tak zařídil práci a našel ty dvě hodiny času na oběd se svou milovanou dcerou?

Jak to je, že my stále nemáme na Boha čas? Že jen večer mu dáme několik minut nějakých modliteb… jen ústy, ale srdcem jsme někde úplně jinde. Nikdy neříkej, že nemáš čas na modlitbu. Je třeba postavit se k pravdě a říci: „Bože, nemiluji Tě! Nejsi pro mě nikdo důležitý!“ Zapamatujte si to, drazí, na celý život. Vždy si najdeš čas na toho, kdo je pro tebe důležitý a koho velmi miluješ a nikdy nebudeš mít čas pro toho, kdo je pro tebe nepodstatný. Rozumíte? Nemluvte nikdy, že nemáte čas na modlitbu. Protože pravda je jiná. Je doslova otřesná. „Já Tebe, Ježíši, nemiluji. Jsi pro mě nepodstatný.“

Dnes se musím podívat pravdě do očí. Na všechno jsem měl čas. Měl jsem dnes 3000 telefonátů. Večer jsem seděl několik hodin před televizí. Několik hodin jsem byl na internetu, celý den poslouchal rádio. Na všechno jsem měl čas, jen ne na Tebe. Tobě dám jen tu nejúnavnější chvíli dne, kdy jsem už úplně unavený, abych si jen splnil tu náboženskou povinnost. A jak si myslíš, že se cítí Bůh, když se podívá do tvého srdce? Jak se cítí odhozený, nedůležitý, nemilovaný… Toto si zapamatujte. Láska to je čas, který věnujeme někomu. A když nemám čas to znamená, že ho nemiluji. 

Já jako kněz se musím mnohokrát postavit pravdě do očí. A mnohokrát Ho odprošuji, že mnoho lidí bylo pro mě důležitějších jako On. Podíval jsem se na televizi, povídal jsem s lidmi, podíval jsem se, co je nového na internetu. Na to jsem měl čas. A pro Tebe, Pane, ne. Rychle se odmodlím růženec. Myslí jsem někde úplně jinde. Rychle odmodlit breviář, protože je to závazek. A moje srdce a můj čas měl někdo jiný jen ne Ježíš. A toto je pravda o mojí lásce k němu. Chápete? Chápete, kde je potřeba se začít navracet?

To není otázka toho, kolik jsem se odmodlil růženců. To je otázka mého srdce, zda je zamilované do Boha nebo ne. Rozumíš? Proto teď chceme celým srdce odprošovat a činit pokání, že možná nikdy ve svém životě jsme nežili podle nejdůležitějšího božího přikázání. Že všechny a všechno jsem miloval celým srdcem, ze všech sil, z celé svoji duše, celou svou mocí a Boha ani ne tak jako sebe samého. A toto je zdrcující. To je zdrcující skutečná pravda o mém vztahu s Bohem. Že všichni a všechno je důležitější než On. Chápete? 

Cítíte, za co je třeba odprošovat, celým srdcem? To je ten největší problém nás katolíků. Když toto pochopíte, zjistíte, že všichni, co jsme tady, jsme na začátku cesty křesťanství. Protože přes celý náš život jsme si zvykli a naučili se plnit nějaké náboženské závazky, ale naše srdce nikdy nebylo zamilované do Boha a my jsme stvoření k tomu, abychom celým srdcem milovali Boha a druhého člověka jako sebe samého. Ani více ani méně. Jako sebe samého. Boha celým srdcem, ze všech sil, z celé duše, z celé své moci. Jak to dělat? O tom budou tyto rekolekce. Protože nic není důležitější, než se naučit, jak milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. 

A většina z nás činí tento hřích, ani se z něho nezpovídáme. Protože takto to činíme, že nemilujeme Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou. Ale naše srdce je stvořené, aby tak činilo. My cítíme takovou velkou potřebu milovat a tuto černou díru v nás musíme něčím vyplnit. Pro Boha čas nemáme a potom tuto černou díru vyplníme nějakým člověkem. A vcházíme v nejtěžší hřích. Postavíme člověka na místo, které patří Bohu. Modloslužebnictví. Nejčastěji mého muže, moje děti, moji ženu začínám milovat celým srdcem, ze všech sil, z celé duše a celou svou silou a přichází prokletí. Protože s tímto přikázáním je spojené prokletí. Nejjednodušší cesta do prokletí v lásce. Nejjednodušší cesta, abychom nikdy nedosáhli štěstí v lásce. Nejjednodušší cesta, jak dojít do toho bodu, že budeme frustrovaní z toho, že jsme snili, jak budeme milovat a budeme milovaní. Když začneme milovat člověka tak, jak Boha – celým srdcem, ze všech sil, z celé duše a celou mocí. Největší cesta k neštěstí v lásce je zacházet s člověkem jako s Bohem. Říkat mu: „Jsi pro mě nejdůležitější, bez tebe si nedokážu představit svůj život, můj život bez tebe nemá smysl, jsi pro mě vším. Jsi pro mě celým světem.“ Víte, že to jsou slova prokletí? 

Prokletí a požehnání se rodí ze slov, která řeknu. Jedině Bůh může být smyslem mého života. Jedině On může být pro mě všechno. To bez Něho si nedokážu představit svůj život. To On je celým mým světem. Jestli tak mluvíš k člověku, to dřív či později zničíš lásku mezi vámi. Boží slovo o tom mluví od začátku. Mnoho lidí dělá tuto chybu. Zamiluje se do člověka tak, jak může být zamilovaný jen do Boha. O této věci budu mluvit zítra. 

Nejhorší věcí je to, že my si to ani neuvědomujeme. A co je ještě horší, nikdo se z toho nezpovídá. Že já více toužím po člověku než po Bohu. Že můj muž, moje žena, moje děti jsou moji největší láskou a ne Bůh. Že můj nastávající, moje přítelkyně, můj přítel jsou pro mě celým světem, že bez mého manžela, bez mé ženy, bez mých dětí, si nedokážu představit svůj život. Že více toužím po člověku jak po Bohu. Že více toužím po lásce člověka než po boží lásce. Abych měl čas pro všechny, abych jim ukázal, jak je miluji než to, abych dal celé srdce tomu, kdo si to zaslouží a kdo má právo na celé naše srdce. Chápete to? 

My se z toho nezpovídáme po celý život. A měli bychom se z toho zpovídat. Například: že celým svým srdcem, ze všech sil, z celé duše i celou svou mocí jsem si zamiloval televizor. Protože když se podíváme na to, kolik času posvěcuji mé milované televizi, a když se na nás někdo podívá, nemá pochyby, že tento člověk se musel zasnoubit s televizí. A tyto zásnuby musely být pěkné. Že ta osoba byla pěkně oblečená a laskavým pohledem se podívala na televizi a vyznala: „Můj televizore, budu tě milovat, budu ti věrný, uctivý a neopustím tě až do smrti a každý den ti budu vyznávat svou lásku a budu ti posvěcovat mnoho času, aby se náš vztah budoval.“ Někdo se může zasnoubit s internetem, facebookem, instagramem. Někdo se může zasnoubit se svým autem, svými všelijakými zájmy a vyznávat jim každý den lásku. A říkat jim stále, jak je milujeme. Dávám jim mnoho času a věřit v tuto lásku. 

Láska to je čas, posvěcený tomu, komu říkám, že ho miluji. Pan Ježíš za chvíli přijde tady na oltář. Nejvíce postrádaný Bůh, jakého si můžete jen představit, nejvíce toužící po vaší lásce, pro kterou vás stvořil. Za chvíli přijde tady na oltář nejvíce odhozený Bůh lásky, pro kterého jsme neměli po celý život čas, ani ho nemáme. A my ho neoklameme růžencem a naší pobožností, složenýma rukama, a že se tváříme jako světci na obrázku. On se dívá do tvého srdce. On vidí, zda Ho miluješ nebo ne. Milované sestry, zazpívejme nějakou pěknou písničku k vystavení Nejsvětější svátosti. A my, drazí moji, možná že tento večer poprvé ve svém životě ve velkém ponížení, odprošení a velkém žalu vyznáme tento hřích, že my s ním takto jednáme jako s tím posledním, kterého známe. Jste připraveni takto se modlit? Pamatujte si: modli se tak, jako by to byla tvoje modlitba před smrtí. Pros o odpuštění, jako kdyby to bylo tvoje poslední odpuštění, poslední lítost před tvojí smrtí. Celým srdcem. Můžeme začít.

 

Následuje adorace v čase 26:30. Doporučuji shlédnout a prožít... je minimálně stejně dobrá jako promluva.