Že se někdy pustím do patchworku (toho nejjednoduššího) jsem netušila... že se mi to docela povede, jsem netušila už vůbec. Ale, jak píše Míša na svém patchworkovém blogu, ze kterého jsem trochu okukovala, jak že se to vlastně dělá, je to vlastně jednoduché šití, protože se šije stále rovně. Na druhou stranu je ale potřeba notnou dávku trpělivosti při mravenčí práci.

Když jsem jednou zahlédla deky od Nicenky, obdivuhodné to ženy, matky sedmi dětí, která toho stihne ještě tolik krásného vyrábět, řekla jsem si, že takovou chci a že si ji prostě ušiji.

Jedním z nějtěžších kroků bylo si látky vybrat. V záplavě nádherných vzorů a barev najít a zkombinovat kousky, které se k sobě hodí.

Kdyby mě viděla maminka, měla by ze mně radost. Už to, že jsem se nechala radami odborníků přemluvit, abych látky předem vyprala. Já, která vždy vše šila svou přesnou mírou "od oka", jsem vzala pěkně pravítko, tužku a na milimetry stříhala a na milimetry šila.... protože o ty milimetry tady běží... A potom tak, jak se to má, vzala žehličku a pěkně rozžehlovala.

A tak vznikl napřed tento vzor

a pak tento.

Našít na látku, podložit každý kus zvlášť vatelínem a prošít... nakonec sešít a olemovat vyrobenou lemovkou.

Verze spíše klučičí

a verze spíše holčičí.

A nakonec malá vychytávka pro lepší uskladnění...

A je hotovo.

 

 

Látky, které zbyly, jsem využila na další kousky...

  

  Požehnaný zbytek adventu a pokojné vánoce všem...