8. Odpuštění, vážnost pokání a vynahrada za každý hřích

Duše v očistci říkají, že nejhorší očistec mají ti, kteří nedokázali odpustit druhému člověku ještě za svého života. Můžeme říci, že ti, co nejsou schopní odpustit, když se postaví před Boha, budou zatracení na věčnost. Můžeme si někdy i myslet, jak se Bůh dívá na různé hříchy, domýšlíme si, jak je tento hřích velký. Například pro nás může být nejhorší, když člověk zabije druhého člověka, ale největším hříchem podle Boha je neodpuštění druhému. To, že někdo někoho zabil, neznamená, že mu Bůh neodpustil, ale jestli někdo někomu neodpustí, tak to znamená, že mu Bůh nemůže odpustit, znamená to peklo. 

Takže stále si dávejte tu otázku, která je nejdůležitější v perspektivě vašeho vykoupení, zda jsem skutečně ze srdce všem a všechno odpustil. Lakmusovým papírkem odpuštění je to, že se modlím za toho, kdo mi ublížil, žehnám mu, přeji mu dobro a už mu více nepřipomínám to, co špatného mi udělal. Ježíš mluví o modlitbě Otčenáš celkem zajímavě. Říká, že byl jeden, který dlužil pánovi deset tisíc talentů. To je úplně vysoká suma peněz. Někteří to přirovnávají až k několika tunám zlata. Před nedávnem jsem četl, že tuto sumu můžeme přirovnat do několika násobného zadlužení celého Polska. Je to neskutečně vysoký dluh, který ten dotyčný dlužil svému pánovi. A pán chce prodat právě tohoto dlužníka a celou jeho rodinu do otroctví. Ten dlužník padá k nohám pán, sklání se před ním a hovoří toto: Slituj se nade mnou, vydrž ještě a všechno ti vrátím. I pán i dlužník ví, že je to nemožné. I kdyby ten dlužník žil ještě dvacet životů nebyl by schopen to vrátit. Pán i dlužník o tom ví, ale dlužník říká: smiluj se nade mnou a všechno ti vrátím. Po pravdě, tato slova nemají smysl, ale pán viděl něco v tom dlužníkovi, něco, co ho zlomilo, aby mu to odpustil. On viděl pokoru toho člověka, který padl před jeho nohy a prosil ho o odpuštění. Ježíš hovoří toto: „Pán se slitoval nad tímto sluhou a celý dluh mu odpustil.“ 

Co způsobilo takové neskutečné pánovo milosrdenství? Pokorná prosba o odpuštění toho dluhu. Jen jedna věta a pán mu odpouští všechno. Ježíš tu mluví o tom, co se děje při svaté zpovědi. Každý z nás má neskutečně velký dluh hříchu vůči Bohu. 

Tu si musíme říci jasno o jednom mýtu, který máme v sobě. My si ani neumíme představit, co znamená takový nejmenší hřích v porovnání se svatostí Boha. A za druhé my si myslíme, že stačí být dobrým člověkem a půjdeme jistojistě do nebe. Někteří i tak hovoří: nikoho jsem nezabil, neokradl, já jsem dobrý člověk, půjdu do nebe. Nemusím chodit do kostela, nemusím se zpovídat, já jsem dobrý člověk. Kdo z vás slyšel někdy tak někoho mluvit? A kdo z vás si to tak myslel o sobě? J To je velký podvod satana, protože kdyby to bylo skutečně pravda, že stačí být dobrým člověkem, abychom se dostali do nebe, tak tento kříž Pána Ježíše Krista by úplně neměl smysl. 

Víš co je svatá zpověď? Představ si, že si klekáš ve zpovědnici. Jsi právě přenesený na Golgotu, klekáš si pod kříž Pána Ježíše a začínáš se zpovídat. Začínáš vyznávat své hříchy. Možná řekneš první hřích: Bože, nemiloval jsem tě celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou a ten hřích z tebe udeří do Pána Ježíše a roztrhá mu tělo a zůstává velká rána. Druhý hřích: nemodlil jsem se, neměl jsem čas se modlit – další hřích, který udeří do těla Pána Ježíše a též ho trhá. Nezúčastnil jsem se v neděli mše svaté – další hřích, který udeří do těla Pána Ježíše a otvírá mu ránu. Neumím odpustit svým rodičů – další hřích, který udeří do těla Pána Ježíše. Pomlouval jsem, potupoval, soudil jsem druhého člověka – další hřích, který udeří do Ježíšova těla a otvírá mu další ránu. Myslel jsem nečistě, masturboval jsem, vyspal jsem se s jiným děvčetem – to je další hřích a další otevřená rána. Byl jsem pyšný a lenivý, byl jsem egoista, zanedbával jsem dobro vůči druhému člověku, marnil jsem svůj čas u televize, u internetu, byl jsem lakomý a činil jsem hřích obžerství, nosil jsem v sobě hněv k druhému, byl jsem agresivní, vyprovokoval jsem hádky, byl jsem nerozumný, pyšný… a tak dále a tak dále. 

Končíš svatou zpověď a díváš se na Ježíše. Už ho nepoznáváš. Prorok Izajáš řekl o trpícím na kříži, že jeho výraz byl takový, že se nepodobal člověku, že jeho vzhled byl tak dobitý, že jsme se na něho ani nechtěli podívat, nebo až tak se nepodobal člověku, tak byl velmi dobitý, zraněný. S každým vyznáním svého hříchu, který trhá tělo Pána Ježíše, mu způsobuješ velkou bolest a slyšíš Ježíše, který k tobě hovoří z kříže: „Já ti ho odpouštím!“ a z té rány proudí krev, která tě obmývá z toho hříchu, a tak za každým vyznáním hříchu slyšíš: „Odpouštím, odpouštím, odpouštím!“ a krev tě obmývá. 

Když dokončíš zpověď, vstaneš od zpovědnice, takže se postavíš od kříže. Podíváš se na Ježíše a vidíš, že on už je mrtvý, přijal všechny tvoje hříchy na sebe, dal se úplně dobít tvými hříchy a zemřel ukrutnou smrtí. On souhlasil, aby zaplatil cenu za hřích a tou cenou, jak mluví Písmo svaté, je smrt. Zpověď je zabití Boha svými hříchy a přijetí od Něho úplného odpuštění, rozumíte?

I ten nejmenší hřích, který bys během svého života spáchal, tě úplně odhazuje neskutečně daleko od Boha. Nerozumíme tomu, co skutečně je i ten nejmenší hřích, ale ani nerozumíme tomu, co je svatost Boha. Je úplně nemožné, aby se člověk i s tím nejmenším hříchem sjednotil se svatostí Boha. Je to možné pod jednou podmínkou, že přijmeš odpuštění Pána Ježíše z kříže, že přijmeš jeho krev, která tě obmyje, očistí z každého hříchu a tehdy, když máš čisté srdce - očištěné krví Ježíše, se můžeš úplně sjednotit s Bohem, s jeho svatostí. Jen díky Ježíšově krvi, kterou tě On obmývá v čase svaté zpovědi. Rozumíš teď?

Jak je hloupé, když říkáme že, vystačí být dobrým člověkem, sjednotit se s Bohem a potom jít do nebe. Stačí, když si člověk o sobě myslí, že je takovým dobrým člověkem. Máme takový případ v evangeliu: Ježíš se na to usmívá a říká: „Jedině Bůh je dobrý.“ a nikdo jiný, protože každý náš dobrý úmysl je zkažený námi, naším egoismem. Budeme o tom ještě mluvit. Je velmi důležité, abychom to odhalili. Člověk, který si o sobě myslí, že je dobrý, si neuvědomuje to, že i kdyby jedenkrát v životě udělal jeden nejmenší hřích a s tímto hříchem umřel, byl by ztracený. Jen pokud přes svou lítost a vyznání hříchů přijme Ježíšovu krev. 

Bůh samozřejmě jinak bude soudit nás a jinak ty, kteří jsou v jiných náboženstvích. Jiný soud bude nad těmi, kteří jsou pokřtění a nepřijímají odpuštění ve svaté zpovědi a jinak budou souzeni třeba budhisti, taoisti, kteří ani neměli možnost poznat Ježíše. 

Takže ti, kteří jsou přesvědčeni o tom, že jsou dobří lidé a že nepotřebují svatou zpověď, že jsou dobří křesťané, jdou přímou cestou k možnosti, že budou zatraceni. 

Deset tisíc talentů to je neskutečný dluh hříchu, který my musíme Bohu splatit. Ten dluh je tak neskutečně až neuvěřitelně velký, že jedině Bůh jako člověk mohl zaplatit tento dluh přijetím všech hříchů všech lidí na světě a zaplatit za ně ukrutnou smrtí. Je to něco neuvěřitelného, že vystačí jen jednoduše si kleknout do zpovědnice a vyznat všechno z celého srdce Pánu Ježíši a vše je odpuštěno. 

To ale ještě není konec tohoto, drama se teprve začíná, protože ten sluha, kterému bylo tak velmi mnoho odpuštěno, vyšel ven od pána a on se hned potkal se svým spolusluhou, který mu dlužil sto denárů. Sto denárů to je tak hodnota třech výplat. A ten sluha, kterému Pán odpustil celý ten jeho dluh, přišel k tomu spolusluhovi, chytil ho za šaty, zatřásl s ním a křičel: „Vrať mi, co sis půjčil.“ Ten spolusluha dělá přesně to co sluha, padá mu k nohám a říká: Slituj se nade mnou a já ti všechno vrátím.“ 

Co to je sto denárů? To jsou křivdy, někdy i ty největší, které ti způsobil druhý člověk a ony jsou až neuvěřitelně malé v porovnání s hříchy, které jsi spáchal ty vůči Bohu a lidé, kteří mají problém s odpuštěním druhému člověku, žijí ve dvou lžích Satana. První - kompletně nevidí vážnost hříchu, kterými ukřižovali Ježíše přes stálé sebeospravedlňovaní a druhý klam - neustálé připomínání nebo mluvení o křivdách, které mi někdo spáchal. Když stále nosíš v srdci to, co ti kdo udělal, tak ta křivda narůstá do neuvěřitelných rozměrů a to, co ty jsi udělal Ježíšovi na kříži, se v tvém srdci zmenšuje na minimum. 

Ty se postavíš do zpovědnice, Bůh ti odpustil všechno - deset tisíc talentů, vyjdeš ven z kostela, máš telefon od své sousedky, která tě včera pomluvila. „Hm, zvoní, určitě to nezvednu.“ Schováš telefon a jdeš dále po ulici - ten chlapík to je můj šéf z práce, který mě propustil, co to je za člověka, co bych mu já udělal za to, co mi udělal - sto denárů. Tvůj muž ti včera velmi ukřivdil, křičel na tebe a ty si říkáš: „Já mu teď ukážu, ani se na něho nepodívám, ať cítí to, jak mě zranil.“ - sto denárů. Možná ti někdo udělal větší křivdu, možná jsi byla zneužívaná v dětství, možná tě někdo znásilnil, možná jsi přišel o peníze, které patřily tobě, možná že tě někdo křivě obvinil v práci, a proto jsi přišel o velké peníze. To všechno to je těch sto denárů… sto denárů… sto denárů…, rozumíte? Největší křivda, kterou nám člověk udělal, je neporovnatelná k tomu, co my jsme udělali Bohu. 

A teď poslechněme, co se děje dále. Svědky toho momentu, kdy ten sluha mu neodpustil sto denárů, byli sluhové jiného pána. Kdo jsou ti sluhové? Andělé, kteří nás neustále ochraňují a dívají se na nás. Oni všechno, co se stalo mezi tím sluhou a spolusluhou, pověděli tomu pánovi. 

A potom Ježíš hovoří něco hrozného. Pán se rozhněval, zavolal si toho sluhu a hovoří mu: „Já jsem ti odpustil celý dluh, který bys nikdy nebyl schopný vrátit a ty jsi nebyl schopný odpustit sto denárů.“ Je to hrozná věc - žít v hněvu Božím. To je peklo na zemi. Žít pod hněvem Boha jen proto, že jsem ze srdce neodpustil druhému člověku. 

Ale to ještě není konec, protože rozhněvaný pán přikáže, aby toho sluhu zavřeli do vězení, dát ho do rukou katů, až dokud mu celý dluh nevrátí. Situace je tu úplně beznadějná nejen proto, že mu celý dluh musí vrátit, ale také proto, že teď sedí ve vězení a ve dne i v noci je mučený katy. Ježíš říká: „Takto bude s každým, kdo ze srdce neodpustí svému bratru.“ To vězení a kati to jsou peklo a démoni. 

Pozastavuješ se někdy nad tím, proč je ti v životě tak těžko, proč se ti nic nedaří? Proč nad sebou nevidíš Boží požehnání? Podívej se do svého srdce, zkoumej ho, zda nežiješ pod hněvem Boha. Možná že máš někdy takové období, že žiješ pod hříchem, který tě stále ubíjí. Možná že tě Bůh dal do tohoto vězení a vydal tě do rukou katů. Démoni mají v tomto případě plné právo ničit tvůj život a toto právo je dané Bohem, pokud celým srdcem neodpustíš druhému člověku. Zamysleli jste se někdy nad tím, že když v sobě nosíte neodpuštění, že to je až tak velkým trestem zde na zemi? 

Pokud máš problém s odpuštěním, tak po smrti, když budeš spasený, budeš ve vězení nazvaný očistec. Budeš tam trpět tak dlouho, dokud nesplatíš celý dluh Bohu. V tomto případě mystici a světci hovoří neskutečné věci o tom, že v očistci budeme až dotehdy, dokud se neskončí všechny důsledky a následky hříchů, které jsme spáchali nebo pokud někdo, kdo ještě žije na zemi, nepřevezme na sebe pokání za tvé hříchy. 

Vraťme se do těch dvou příkladů z předchozí konference. Promiňte, že trochu přetahuji, ale je to velmi důležité téma. Alkoholik, který svým alkoholismem velmi zničil a zranil celou svoji rodinu, umírá a lituje hříchy. Je spasený, je v očistci a zde vidí nejen hříchy celého svého života, ale především důsledky a následky toho, co on spáchal. Vidí, jak jsou jeho děti oslabeny jeho hříchy. Když si oni zakládají svá manželství, tak se brzy rozvádí, protože nejsou schopni vytrvat v manželském svazku. V očistci vidí tragédie dětí svých dětí. Vidí, jak v těch rozbitých rodinách páchají děti ty nejtěžší hříchy a ty skutky a důsledky plynou z pokolení na pokolení. Vidí čím dál větší tragédie, které učinil svým hříchem. Někdy to můžou být i takové situace prozaické, ale mají velké následky. 

Vzpomínám na jednu situaci, která se stala před několika měsíci. Šéf jedné firmy zavolal svého pracovníka, který nepracoval tak čestně, jak by měl. Nebyl schopný se přizpůsobit firmě, byl takový nekoncentrovaný, měl problém se angažovat v práci.  Jedním slovem ho propustil, protože říkal, nemůžu držet takového pracovníka. On s ním ani nemluvil, propustil ho jedním slovem a nevěděl o tom, že už několik měsíců měl problémy v manželství. Když přišel tento muž z práce domů a pověděl ženě, že ho propustili, ona ten samý večer od něho odešla a řekla, že už s ním nechce nic mít, že je beznadějný případ. Děti tohoto manželství úplně nenáviděly svého otce a on nebyl schopný to déle vydržet a spáchal sebevraždu… Skutky a následky jednoho nepromyšleného kroku… A kolik je takových situacích v životě, o kterých se dozvíme, až když se postavíme před Boha. Uvidíme skutky a následky každého konání, myšlení, činů, které jsme udělali zde na zemi. 

Můžeme už tu na zemi prožívat peklo, když ze srdce neodpustíme druhému. Odpuštění to neznamená, že já naivně zapomínám. Odpuštění je spojené s milosrdenstvím, ale Bůh, jak víme, je milosrdný ale i spravedlivý. A pět podmínek svaté zpovědi nám ukazují právě plnost milosrdenství a spravedlnosti Boží. Vyznám své hříchy, Ježíš mi všechno odpouští, a pak začínám pokání za hříchy a odčiňuji za každý hřích. Teprve tehdy je plnost Božího milosrdenství a spravedlivosti. 

Příklad: Žena alkoholika – muž přichází z práce stále pod vlivem alkoholu a dělá doma nepořádek. Všichni prožívají peklo, ona i děti. Žena svému muži odpouští. Má mu odpustit ze srdce - co to znamená? Modlit se za něho, žehnat mu - takže přát mu dobro, nepřipomínat mu to. Ale to neznamená, že má být naivní v lásce. Protože milosrdenství je také spravedlivost. V Bohu se nepříčí ani spravedlivost ani milosrdenství. Jaký postoj má v takovém případě zaujmout žena k muži, aby zde byla spravedlnost i milosrdenství? „Muži, já ti odpouštím všechno, co děláš v naší rodině, já ti dobrořečím a žehnám ti, nebudu ti stále vytýkat to, co nám děláš, ale jestli chceš v plnosti přijmout moje odpuštění, musíš začít pokání za svůj hřích a vynahradit za co, co nám činíš, musíš nám dokázat, jak činíš pokání za to všechno a až potom s námi můžeš dále být. 

Bůh nám odpouští všechno, on je celý milosrdenství, ale jeho spravedlnost je vázaná právě s tím, že my musíme dělat pokání. My musíme odčinit každý náš hřích buď tady na zemi, nebo v očistci Uf!!!J Těžké, že? Ale mluvím dost jasně, rozumíte, o čem mluvím? 

Láska k bližnímu, ke které jsme povoláni, je láskou také těch, které milujeme. Žena nemůže naivně milovat muže alkoholika, který stále ničí rodinu svým hříchem, protože to má činit v lásce k bližnímu. Ona má především chránit své děti před hříchem jejich otce. A když na to nereaguje, tak dovoluje svému muži stále hřešit. A je zde strach z toho, co když zůstane sama, co si počne sama s dětmi. To nemá nic společného s láskou, to je jeden velký strach. Často se žena nějak ospravedlňuje, že je s tím člověkem, protože ho má milovat. Nic horšího není. 

Toxický vztah mezi ženou a mužem, kteří spolu žijí bez svátostného manželství, a já se s tímto velmi často potkávám, když se tam všechno hroutí, Bůh dává jasný signál, že žití v takovémto svazku není dobré. Právě proto ti kati mohou ničit tento svazek. V tomto případě odpouštím svému partnerovi a vracím se na cestu Božích přikázání, takže ho nechávám samého a odcházím od hříchu, protože jinak budu žít pod hněvem Božím. To není proto, že Bůh není milosrdný, to je tak, že pokud nežiješ podle Božích přikázání, tak žiješ dle své vlastní vůle a tehdy ti Bůh nemůže ukázat milosrdenství, nemůže ti prokázat své požehnání, protože sis sám vybral hřích a nechceš se vrátit v pokání, lítostí nad svým hříchem. 

V Medžugorii jsou takzvané domy Cenacolo, které se postupně rozšířily do celého světa, jsou to domy pro ženy a muže, kteří jsou zničeni závislostmi na alkoholu, narkoticích, hazardu, pornografii… Charakteristickým znakem lásky Boží, která se vylévá na lidi v těchto domech, je žít podle lásky, která je milosrdná a spravedlivá. 

Pamatujte, že všichni, kteří žijí v jakýchkoliv závislostech, neustále manipulují druhým člověkem a vzbuzují v něm lítost nad ním. V takové situaci je potřeba milovat zodpovědnou a tvrdou láskou. Pokud je problémem alkoholismus, závislost na drogách, hazard, zotročení sexem - láska, která je zodpovědná, přikazuje jednu věc: odpouštím, modlím se za tebe, žehnám ti, dělám za tebe pokání, ale dokud se nevrátíš jako svobodný člověk, nemáš právo být v mém domě. Někdy je třeba i vyměnit zámky, aby pijan nepřišel zpět domů. Protože pokud mu všechno zajistíte, že mu vyperete věci, dáte mu každý den najíst, tak ty se staráš o jeho neřest. To nemá nic společného s láskou. Mluvím o alkoholismu, protože toto je jeden z největších problémů v mnoha rodinách. Já odpouštím všechno svému muži, dávám mu ultimátum, buď půjdeš na odvykací kůru, detox, jinak nemáš právo vrátit se domů, protože nás všechny ničíš. Mně na tobě velmi záleží, já tě miluji, a proto nedovolím, abys stále zůstával v hříchu a ničil nás. 

Matky, které musí udělat toto rozhodnutí, ho činí s pláčem, když zamykají vchodové dveře před svým synem alkoholikem nebo narkomanem. Je to velmi těžké rozhodnutí, ale jediné, které mu může pomoci. Pokud on ve své závislosti má doma tvé opatrování, nikdy ze své závislosti nevyjde. To nemá nic společného s láskou, rozumíte? 

Není to jednoduché. My totiž máme velmi divné myšlení o lásce a milosrdenství. Když chtěl marnotratný syn odcházet od otce, otec za ním neběží a nepřemlouvá ho, aby se vrátil domů… „já tě miluji, podívej se, co mi děláš…“ Otec dovolí, aby syn sešel na samé dno, úplně procítil, co způsobil svým hříchem. Úplně poznal skutky a následky svého výběru, aby zpytoval svědomí, aby se napravil a toužil vrátit se k otci. A až potom říká: „Nejsem hodný být tvým synem, udělej mě úplně nejmenším z tvých sluhů.“ A toto je milosrdný otec, který miluje těžkou, ale pěknou láskou. Ale on nikoho nenutí k lásce a k navrácení. Jsem přesvědčený, že srdce otce bylo každý den ztrápené tím, co jeho syn udělal. Ale neběhal za synem, aby mu doplnil konto, když mu dojdou peníze. Když neměl co jíst, jedl to, co jedly svině. Otec nešel za synem, protože on neměl co jíst, nedělal mu nějaký servis, aby mu sluhové posluhovali a dávali mu najíst, protože by ho tím jen udržoval v jeho závislostech. 

Závislý člověk musí úplně pocítit, co způsobil svým hříchem a celým srdcem křičet „Bože pomoz!“ a udělá všechno proto, aby z toho vyšel. Když pozoruji celý tento degradující proces u toho, koho miluji, je to velmi těžké tak učinit, ale je to konečné a dobré. Nejkrásnější obrácení jsou tehdy, když člověk pozná, jak hnusný je hřích. Bůh dovoluje, abychom pocítili, jak jsme pošpiněni tímto hříchem, protože až tehdy se celým srdcem budeme chtít obrátit. 

Já bych velmi chtěl, abyste milovali moudře. Pamatujte si jedno, pokud se celým srdcem modlíte, odpouštíte a děláte pokání za člověka, který se doslova řítí do pekla, neexistuje, aby se takový člověk neobrátil, i když třeba až na smrtelné posteli. Lidé, kteří jsou závislí, nejsou jen dobří manipulátoři, ale jsou též velmi pyšní a Bůh bude tak dlouho dopouštět, aby padali do těchto závislostí, až budou natolik pokorní, že udělají všechno proto, aby vyšli z této závislosti, rozumíte? Našim úkolem je odpustit celým svým srdcem, nepamatovat si a nenosit tyto křivdy ve svém srdci, žehnat a dobrořečit lidem, kteří nám ublížili, ale máme být podle vzoru Ježíše milosrdní a zároveň spravedliví. Nemůžeme naivně, hloupě milovat, protože to nemá nic společného s evangeliem, těžké že? Hlavně pro matky a ženy to bývá těžké... 

Chcete se ještě modlit? Dobře, pomodlíme se. Budeme se modlit o dvě věci: o odpuštění celým srdcem a o milost obrácení pro ty všechny, kteří umírají v závislostech, kteří hřeší a jsou do zatracení a nic si z toho nedělají. Budeme volat o jejich obrácení.

 

Pokračuje adorace v čase 1:07:00