Při přípravě našeho farního časopisu jsem hledala na internetu nějaké texty s tématikou „dušiček“ a „všech svatých“. Na stránkách http://www.cestoudoemauz.wz.cz/ jsem našla inspirativní a povzbuzující text:

 

     V těchto dnech svátek všech svatých. Kteří to jsou, svatí, které oslavujeme?

     Nejsou to jen ti známí svatí, jejichž jednotlivé svátky jsme po celý rok slavili. Těch je jen málo, sotva několik set. Čtení o slavnosti Všech svatých k nám však mluví o dvanáctkrát dvanácti tisících a pak ještě o velikém zástupu ze všech národů, plemen a jazyků, jejž ani nelze spočítat. Je tedy jasné, že se nejedná jen o známé svaté. A evangelium mluví o všech chudých a tichých, o hladových a žíznících, o milosrdných a pronásledovaných. A je zase jasné, že těch jsou, byly a budou ne sta, nýbrž miliony a miliardy. 

 

     Litanie k svatým všedních dní nám to vyjadřuje ještě jinak - a přece vlastně stejně. Modlíme se v nich: 

  • Všichni svatí muži, jste v nebi, protože jste poctivě a pořádně dělali svou práci, orodujte za nás.

  • Všechny svaté ženy, které jste v nebi, protože jste se z celého srdce staraly o domácnost, orodujte za nás. 

  • Všichni svatí rodiče, kteří jste v nebi, protože jste dobře vychovali své děti, proste za nás. 

  • Všichni svatí manželé, kteří jste v nebi, protože jste spolu vytrvali v dobrém i zlém, jak jste si slíbili, přimluvte se za nás. 

  • Všichni stateční hoši, kteří jste v nebi, protože jste usilovali o sebevýchovu a sebevzdělání, orodujte za nás. 

  • Všechny svaté dívky, které jste v nebi, protože jste bděly nad krásou nejen těla, ale i duše, orodujte za nás. 

  • Všichni zneuznaní svatí, kteří jste za života nebyli pochopeni, orodujte za nás. 

  • Všichni svatí, kteří jste jako Petr zapřeli Krista a jako on toho litovali, orodujte za nás. 

  • Všichni svatí, kteří jste v mládí žili špatně jako Augustin - orodujte za nás. 

  • Všichni neznámí svatí, kteří jste nikdy na sebe neupozorňovali, ale na svém místě vždycky konali dobře svou povinnost, přimluvte se za nás. 

 

     Toto všechno nám dává jasnou představu o tom, koho vlastně slavíme. Že to není jen pár mimořádných lidí, s nimiž my se nemůžeme měřit a s nimiž nemáme nic společného, nýbrž že je to opravdu nepřehledné množství lidí takových, jako jsme my. A zároveň tu získáváme i správný pojem o svatosti. 

     Svatost nejsou jen nějaké mimořádnosti a zázraky, ani jen samé modlení. Svatost je tiché, mírné a pokojné srdce. Svatost je práce na poli nebo za stolem. Svatost je točení se u sporáku. Svatost je výchova dětí a manželský život. Svatost je odstrčení, nenápadnost a zneuznání. Svatost je zkrátka všechno to, v čem žijeme, čím jsme všichni den ze dne obklopeni.

     Ovšem pod jednou podmínkou. Že to všechno neseme bez hořkosti a zloby. Ne, že bychom tu hořkost necítili, že by v nás nehlodala - ale že ji dovedeme přemáhat, že ji nevyléváme na Boha a na druhé, nýbrž že při tom všem a přes to všechno se vždycky a stále znovu snažíme o úsměv a o radost. 

http://www.cestoudoemauz.wz.cz/

 

     Milé ženy, matky a manželky, milí muži, manželé a tátové, milí chlapci a milé dívky, všichni jsme povoláni ke svatosti. Dělat všednodenní věci s láskou, nést své kříže, bojovat se svými slabostmi, znovu trpělivě začínat pakliže v něčem selžeme, žít svůj život v tichosti s pokorou a modlitbou na rtech, naplňovat své životní povolání v odevzdanosti Bohu, kéž se nám to každý den v našem všedním, obyčejném a stereotypním životě daří.

Svatí nejsou svatí proto, že by nikdy neklesli. Jsou svatí proto, že po každém pádu vždy znovu povstali k novému úsilí.

 

P.S.: Sejdeme se v nebi :o)