11. Konec časů, Eucharistie a Maria, síla Kristova těla a krve

Milovaní, pokračujeme v dalším dni novény, která nás připravuje na svátek Panny Marie, protože takový je smysl a cíl této novény, přijít k plášti Panny Marie, abychom se přikryli pláštěm, abychom byli ochráněni před každým zlem. 

Dnes večer se musíme dotknout velmi důležitého tématu. Toho, o čem hovořili svatí a mystici, tedy o konci časů. Konec časů a konec světa jsou dva různé termíny, které se vyskytují v Písmu svatém, ale nejsou rovnocenné. Konec časů je konec určitého období panování satana na zemi a konec světa to je závěr lidských dějin, které se skončí posledním soudem. Velmi mnoho mystiků a svatých prakticky od konce 19. století prorokovali o tom, co se bude dít na konci časů. 

Jeden z velkých mystiků a svatých, zakladatel našeho řádu, svatý Jan Bosco, měl sen, který byl vizí toho, co se bude dít v boji o církev. Viděl moře a velkou armádu nepřátel církve. Viděl papežskou loď a malé loďky, které symbolizovaly církev po celém světě. Armáda nepřátel byla obrovská a velmi strašná. Zdálo se, že ta papežská loď a ty malé loďky, které symbolizovaly církev po celém světě, nemají žádnou šanci. Když se ten boj na moři začal, nepřátelská armáda zaútočila na papežskou loď a v jisté chvíli došlo k zabití papeže nepřáteli. 

Panna Maria Fatimská hovoří o této události, že papež, který jde přes napůl zničené město, jde okolo kardinálů, biskup a kněží, kteří jsou zavražděni a okolo mnoha laiků, kteří leží v krvi. Papež přichází na vrch, kde je kříž a je zabit střelami z luku a karabinovými náboji. Kněz Bosco prorokuje o tom zabití padesát roků před tím. Tyto dvě vidění do sebe splývají. Mluvila o tom také sestra Lucie, že kněz Bosco prorokoval o třetím poselství z Fatimy. Vraťme se k vidění Dona Bosca. Papež je zabitý na nepřátelském území na lodi. 

Jak hovoří svatý Don Bosco, ještě se neutišil triumfální křik nepřátel, protože zabili papeže, když je vybraný nový papež a v tom momentě nový papež vidí, že ze dna moře vyrůstají dva obrovské silné sloupy. Vyšší sloup s nápisem Eucharistia s Nejsvětější Svátostí a menší sloup s Pannou Marií a s nápisem Panna Maria, pomocnice křesťanů. A tehdy ten nový papež přikazuje, aby se všechny ty papežské a malé lodě nasměrovaly na tyto dva sloupy a když se všechny ty lodě přibližují k těmto dvěma sloupům, nepřátelské armády bojují mezi sebou navzájem a potopí se navzájem. Moře se uklidní a nastává velké vítězství církve. Don Bosco velmi důrazně hovoří, že v té poslední bitvě o církev satan zaútočí na tyto dva sloupy. Za každou cenu bude chtít zničit Eucharistii a úctu k Nejsvětější Panně Marii. 

Logika hovoří o tom, že v tomto období posledního zápasu o církev, kdy papežská loď a ty malé lodičky z celého světa budou muset změnit směr, aby dopluly k těm dvěma sloupům, že v tom období celá církev včetně apoštolského stolce a všech různých církví, nebudou při těch dvou sloupech. Ony se budou muset vrátit k tomu co je podstatou katolicismu - Eucharistie a Matka Boží Panna Maria. 

Víte dobře o tom, že spolu s růstem protestantismu už od 16. století zaútočili protestanti na Eucharistii, Nejsvětější svátost a na Pannu Marii. Protestanti neuznávají Eucharistii, vysmívají se jí a tak stejně se vysmívají Panně Marii. Mám na mysli například takového svatého Bruna Cornacchiolu, italského mystika, který byl na začátku 20. století velmi horlivým stoupencem protestantismu, který evangelizoval na ulicích Říma, ohlašoval Ježíše Krista a zároveň z celé síly nenáviděl církev a papeže. Považoval katolickou církev za služku satana, Eucharistii za největší modloslužbu a Pannu Marii považoval za démona. Ale to mu nepřekáželo každý den ohlašovat Ježíše na ulicích Říma. Je to velmi šokující, že na jedné straně je možné ohlašovat, zvěstovat Ježíše Krista a na druhé straně nenávidět Eucharistii, Pannu Marii a církev. 

Pán Ježíš hovoří o té situaci, která bude pro ty, kteří neustále ohlašovali Ježíše, šokující. V evangeliu je ukázaná scéna soudu, kde přicházejí před Pána Boha lidé, kteří uzdravovali v jeho jménu a hovoří: „Pane Ježíši, ve tvém jménu jsme uzdravovali nemocné.“ Přijdou před Pána Boha velicí charismatici: „Ve tvém jménu jsme uzdravovali nemocné, ve tvém jménu jsme vyháněli zlé duchy, ve tvém jménu jsme ohlašovali evangelium o království.“ a Ježíš se na ně podívá a řekne šokující slova“ „Jděte pryč ode mě, nikdy jsem vás nepoznal, vás, kteří se dopouštíte nepravosti.“ 

Nepravost znamená: neohlašovat plnou, celou pravdu. Takže dá se uzdravovat v Ježíšově jméně, je možné vyhánět zlé duchy v Ježíšově jméně a je možné ohlašovat evangelium ve jméně Ježíše a dostat se do věčného zatracení a slyšet rozsudek Ježíše Krista: nikdy jsem vás neznal.

Rozumíte, o čem hovořím? Dnes máme velmi mnoho protestanských církví a učení, musím to s bolestí říci, kteří na jedné straně propagují uzdravení, projevy ducha a různé zázraky a na druhé straně nenávidí Eucharistii, smějí se Panně Marii a nenávidí katolickou církev. Ale lidé přicházejí ke knězi a říkají, že jsou přeci uzdraveni. Uzdravujeme nemocné, vyháníme zlé duchy. Když se protestanté modlí, tak lidé padají v kostele. Víte, já už jsem za 25 let viděl různé projevy ducha, viděl jsem mnoho situací, kdy lidé na různých modlitebních střetnutích, například hinduistických, padali na zem, viděl jsem guru, kteří se dotýkali čela a lidé padali jako „kafky“. Ale když někdo během modlitby padne, to ještě neznamená, že to je od Ducha svatého. Mnoho let jsem se účastnil exorcismu a viděl jsem projevy zlých duchů. Když zlý duch vycházel z toho člověka, ale jen to předstíral a pak se vrátil do toho člověka. To nebylo skutečné osvobození. Viděl jsem různá uzdravení a lidé byli přesvědčení, že jsou zdraví, ale po nějakém čase se nemoc vrátila. Takže když někdo hovoří, že byl uzdravený v čase modlitby, to ještě nic neznamená, když hovoří, že byl osvobozený od zlého ducha, když byly nějaké duchovní projevy, neznamená to, že je to člověk, který uzdravuje a vyhání zlé duchy… zda ten duch je opravdu od Ježíše. 

Dneska je mnoho podvodů v církvi… „Běžte pryč ode mě vy, kteří se dopouštíte nepravosti.“ Zlý duch klame, když hovoří polopravdu. Poví trošku pravdy a trošku nepravdy. Na tom spočívá podvod, klam. Na začátku si člověk neuvědomuje, zda ten člověk hovoří plnou pravdu nebo jen polovinu pravdy. Když ten pastor hovoří tak pěkně o Ježíši a zároveň nenávidí katolickou církev, Eucharistii, Pannu Marii. A tuto situaci už předpovídali svatí a mystici od začátku 19. století, že katolická církev bude nakažená, infikovaná duchem protestantismu, právě proto, aby se v srdcích katolíků zničila láska k Eucharistii a láska k Matce Boží. 

První útok na Eucharistii spáchal ďábel už v evangelium. Když má Pán Ježíš tzv. eucharistickou řeč, o tom, že ten kdo bude jíst tělo Pána Ježíše a pít krev Pána Ježíše, bude mít život věčný. Zástupy učedníků, kteří ho poslouchali říkali, že to nedokážou poslouchat. Evangelista Jan mluví o tom, že Ježíš věděl, kteří to jsou, kteří nevěří a kdo ho měl zradit. To je velmi zajímavé. Ježíš poprvé hovoří o Jidášově zradě v kontextu toho, čím je Eucharistie. Zrada Jidášova se začali tím, že nepřijal skutečnost, že Pán Ježíš bude v těle a krvi a bude se dávat pro nás, že v chlebě a víně bude po proměnění skutečný Bůh ve svém těle a krvi. 

A tehdy, jak mluví evangelium podle svatého Jana, když Pán Ježíš mluvil o Eucharistii, mnoho učedníků s ním přestalo chodit, mnoho učedníků od něho odešlo. Tam Satan poprvé zaútočil na Eucharistii. Je šokující, že ten verš, který hovoří o tom, že mnoho učedníků od něho odešlo a přestali s ním chodit, to je šestá kapitola, šedesátý šestý verš. 666 - číslo bestie, satana. Apokalyptická bestie bude atakovat, útočit na Ježíše v Eucharistii. Není pochybnosti o tom, že ten útok bude spojený s dvěma druhy útoků na Eucharistii. Jeden druh je zprotestantisovaný způsob myšlení katolíků, pro které Eucharistie bude jen jedním z druhů modliteb, bude jednoduše jen památkou toho, co se stalo před dvěma tisíci lety. Nebo to bude útok spojený s tím, co vidíme dnes (katecheze byla v době, kdy byly zavírány kostely a nebyly mše svaté s účastí lidu na počátku koronaviru, pozn. red.).

Jan Pavel II. ve své encyklice o Eucharistii píše, že eucharistie, je životem církve, rozumíte? Jan Pavel II píše, že církve žije díky Eucharistii. Takže církev, která přestane přijímat Eucharistii, po celém světě umírá. Aby satan mohl uskutečnit svůj zdémonizovaný plán zničení církve, musí zničit nejprve Eucharistii, která je největší silou církve. Katechismus katolické církve hovoří o tom, že Eucharistie je potravou a vrcholem křesťanského života. To není jen jedna z modliteb… „je to jedno, zda budu na Eucharistii nebo nebudu, důležité je že se pomodlím, Pán Bůh je přece všude.“ To není to samé. Být na Eucharistii, mít účast na umučení Pána Ježíše, přijmout jeho živé tělo a krev do svého těla a do své krve nebo podívat se na to v televizi, to není to stejné.

Jedny z nejvíce šokujících slov svatého Pavla jsou, že pokud někdo bez víry přijímá tělo a krev Boha, ten přijímá rozsudek věčného zatracení. To je šokující, že můžeme přijmout Pána Ježíše buď ke své spáse, nebo ke svému zatracení. Že to, že jsem na Eucharistii, mě může buď spasit nebo zatratit. Proto svatý Pavel hovoří: „Tolik je mezi vámi slabých, nemocných a tolik vás zemřelo, protože bez víry přijímáte Tělo a Krev Boha. 

Vzpomínáte si, co jsem povídal na první přednášce: že je možné věřit, že Pán Bůh existuje, ale to ti nic nedá, protože i tak jsi ve svém pekle. Satan také věří v Pána Boha, ale nic mu to nedá, také je v pekle. Věřit v Boha a věřit Bohu, to jsou dvě různé věci. 

Můžeme věřit, že tady je Ježíš Kristus, ale nikdy nedůvěřovat v jeho moc. Kdybychom všichni přijímali Pána Ježíše Krista s vírou, byli bychom tady všichni uzdravováni a léčení z všelijakých chorob, protože Ježíš je ten, který uzdravuje z každé choroby. Jenom my tomu nevěříme, rozumíte?

Eucharistické zázraky - to, co se stalo v desítkách případů na celém světě. Proč je nazýváme eucharistickými zázraky? Přes dva tisíce let církve máme potvrzených okolo 300 eucharistických zázraků. Většina z nich v Evropě, velmi mnoho v Itálii. A poslední dva v Polsku. 

Co znamená eucharistický zázrak? To znamená, že v těch případech, které jsme nazvali zázrakem, se v čase proměnění tento kousek oplatku přeměnil v lidskou tkáň a trocha vína v tomto kalichu se přeměnila ve skutečnou krev. 

Všechny tyto situace podléhají vědeckému zkoumání. Věnují se tomu takzvaní histopatologové, kteří mají prozkoumat to, co se stalo během eucharistického zázraku. A co ti lékaři zkoumají? Zkoumají fragment srdcového svalu člověka, který je úplně zničený utrpením, který strašně trpí. Odkud o tom vědí? Právě proto, že srdce produkuje mnoho bílých krvinek. Proč to nazýváme eucharistický zázrak? Protože lékaři zkoumají něco, co je šokuje a nedokáží to vysvětlit, protože to srdce, které zkoumají pod mikroskopem, ono žije!! Během zkoumání žije. To není část srdce někoho, kdo zemřel. Ale to srdce žije!! Tady a teď to srdce umírá, zničené utrpením a proto vědci říkají, že to nedokáží vysvětlit. Takže rozumíš, co se děje během Eucharistie? Ježíš reálně umírá tady pro tebe na kříži. Přijímáš žijící bijící srdce Boha, který umírá za tebe na kříži. Ty ho přijímáš do svého srdce. Jeho srdce do tvého srdce. 

Eucharistie je mimo čas a mimo prostor. Ježíš chtěl, aby každé pokolení do konce světa mohlo mít účast na těchto nejdůležitějších událostech celého světa. Na umučení, smrti a zmrtvýchvstání Boha. 

Mystici a svatí, kteří viděli eucharistii duchovním zrakem, hovořili, že když zpíváme „Svatý, svatý, svatý,…“ otvírá se nebe nad oltářem a sestupují miliardy a miliardy andělů, všichni jsme přeneseni na Golgotu, oltář se ztrácí a tady je kříž Ježíše Krista. Nejen andělé a svatí se zúčastňují umučení Krista, ale celá církev, která se očišťuje v očistci. Miliardy a miliardy lidí, kteří se očišťují v očistci a konkrétně ta osoba či ty osoby, za které se slouží mše svatá. Můžeme říci, že on je nejblíže kříži a prožívá smrt Ježíše za jeho hříchy a obmývá se Krví Ježíše, která plyne z jeho ran a dochází k jeho očištění v očistci přes Ježíšovu Krev. On už si to nepředstavuje, on to vidí, umučeného zničeného Ježíše, který za něho umírá. Okolo kněze jsou všichni svatí, kteří zvítězili v Ježíši Kristu a celá církve, která se očišťuje v očistci a celá bojující církev, která bojuje o spásu na zemi. 

Když kněz dává svoje ruce nad kalich a paténu, modlí se, aby sestoupil Duch Svatý přes jeho dlaně. V tom momentě se oplatka přepodstatňuje na Ježíše Krista, který umírá na kříži. A to nevelké množství vína se přepodstatňuje v Krev Ježíše Krista. Když kněz do svých ruk bere Eucharistii, tak bere bijící Srdce Ježíše Krista a ukazuje vám ho. Vidíte v tom momentě Ježíše Krista, který v té chvíli umírá za vás na kříži, který je zbičovaný, který je vražděný skrze naše hříchy, ale který z lásky chce vzít všechny naše hříchy na sebe. Všechno prokletí a zlo, které nás ničí, chce vzít na sebe a v jeho ranách teď dochází k uzdravení, protože slovo Boží říká, že v jeho ranách je naše uzdravení. 

Právě tehdy, když ti kněz ukazuje Tělo Ježíše Krista, přesněji srdce, které je zničené, odevzdej všechno, co tě ničí, Ježíšovi. Celé zlo, prokletí, všechno, co je ve tvém životě zlé, odevzdej do rán Ježíše Krista. On chce celé to zlo vzít na kříž. Aby ti za výměnu dal pokoj, radost, štěstí, požehnání. Abys byl šťastný. 

Jedna žena se velmi modlila za obrácení svého manžela. A po mnoha letech modliteb její manžel zatoužil účastnit se modlitebního setkání za uzdravení a tam se ho velmi dotkla Boží láska. Proplakal tři hodiny té bohoslužby, úplně se změnil. Šel ke zpovědi z celého svého života. Smířil se se svojí rodinou, se svými nejbližšími, začal žít láskou. 

Po několika měsících se stalo něco divného. Začalo ho bolet pravé rameno. Bolest se stupňovala z týdne na týden stále více až do té míry, že bylo nutné jít do nemocnice a prodělat vyšetření. Ukázalo se, že ten člověk má rakovinu. Už to bylo v takovém stavu, že mu lékaři dávali tři měsíce života. Svět toho člověka se zhroutil. Volal k Bohu „Teď, když jsem změnil svůj život, když mohu napravit všechno a můžu žít naplno svůj život, mám odejít z toho světa?!“

Měl stále větší bolesti. V jisté chvíli ho lékaři propustili z nemocnice, protože už neměli další možnosti, jak ho léčit. Počal se proces umírání v domácím prostředí, ve velkých bolestech, protože už i léky proti bolesti přestaly zabírat. A jedné noci se stalo něco neskutečného. Ten člověk uviděl Ježíše, který stojí před jeho postelí. Díval se na něho s velkou láskou, ale měl také vážný výraz ve tváři. Ten muž viděl, že na pravé ruce má talíř, na kterém byly symboly různých jeho těžkých hříchů, které během života udělal, ze kterých se ten člověk zpovídal, ale nikdy jich opravdu nelitoval a nedělal z celého srdce pokání za tyto hříchy. Ježíš se ho zeptal: „Chceš přijmout tuto nemoc jako pokání za své hříchy?“ A ten člověk řekl: „Ano“ a začalo ho to bolet ještě více. Mnohokrát v noci křičel bolestí, ale každou noc Pán Ježíš přicházel a na tom talíři bylo stále méně těch symbolů.

Až jednou v noci Ježíš přišel a talíř byl prázdný. Ten člověk se zeptal Pána Ježíše, zda už je to všechno. Ježíš řekl: „Zůstává ještě jedna věc.“ A ten člověk byl v tom vidění přenesen pod kříž na Golgotu a uviděl Ježíše, který byl na kříži úplně strašně zmučený, ale který se na něho podíval s největší láskou. A tehdy ten člověk uslyšel, jak Pán Ježíš říká z kříže: „Dej mi svoji rakovinu!“ V první chvíli nepochopil, co znamená, dej mi svoji rakovinu. Ale Pán Ježíš podruhé poprosil: „Dej mi svoji rakovinu!“ A ten člověk se podíval na svůj zhoubný nádor na svém rameně a tehdy pochopil. Přišel ke kříži a vložil tu rakovinu do ran Ježíše a uviděl, jak ta rakovina vnikla do jeho těla, a viděl, jak Pán Ježíš umírá kvůli jeho rakovině. Viděl s velkým šokem, jak Pán Ježíše v křečích umírá pro tuto rakovinu a po několika minutách zemřel. 

Když se ten člověk ráno probudil, překvapený zjistil, že může hýbat svýma rukama a nohama a necítí žádnou bolest. Zavolal svoji manželku a říká: „Něco se stalo, jsem asi uzdravený.“ Rychle se vydali do nemocnice, lékaři udělali vyšetření a byli v šoku. Nedokázali vysvětlit, co se stalo. Celé tělo bylo čisté, bez rakoviny. 

Rozumíte, co se děje při Eucharistii? Dochází zde k neskutečné výměně. Ty vkládáš do jeho rány celé to zlo, hříchy, prokletí to, s čím si nevíš rady, a namísto toho ti Pán Ježíš dává radost pokoj, štěstí… to, co patří jemu jako Synu Božímu.

Když kněz zdvihá kalich s Krví Ježíše Krista, tehdy se ve svém srdci přitul ke kříži a dovol, aby Krev z Jeho ran, začala téct na tebe a celého tě obmývat, protože Krev Ježíše Krista dokáže obmýt z každého hříchu. Ježíšova Krev dokáže zničit každý hřích ve tvém těle. Krev Ježíše Krista má moc zničit každý útok satana na tebe. Krev Ježíše tě činí neviditelným pro zlo. Všechno, co je ponořené do Ježíšovy Krve, je neviditelné pro satana. Díky Ježíšově Krvi můžeme milovat Pána Boha bez toho, o čem jsem mluvil včera, bez strachu, studu a pocitu viny.

To co se děje během Eucharistie při umírání Ježíše Krista, milosti, které Pán Bůh připravuje během Eucharistie jsou takové úžasné. Svatí mluví, že kdybychom o tom věděli a věřili v to, tak by se lidé měli problém dostat do kostela, protože tak velké zástupy lidí by přicházely do kostela na Eucharistii

Když se Papež Benedikt XVI. v Polsku setkal se seminaristy a kněžími, prosil je o to, aby se vrátili k adoraci Těla a Krve Boha během proměnění. Protože v úvodu misálu se termín adorace změnil na ukázání Eucharistie. A my kněží si neuvědomujeme, co se děje při Eucharistii během proměnění. Ztratili jsme smysl pro adoraci a zredukovali jsme to pouze na ukázání Eucharistie na několik sekund … a konec. Ježíš hovoří otci Piovi, že takoví kněží vůbec nerozumí tomu, co se děje v čase proměnění. 

Už o tom mluvíme dlouho, jak se máme chovat během ukazování jeho Těla a Krve, jak se při tom máme modlit, ale při takovém krátkém ukázání, nemáme čas kdy se sjednotit celým srdcem s umírajícím Ježíšem na kříži a vyprosit všechny ty milosti, o kterých mluvíme. A nejdůležitější část mše svaté - smrt Ježíše Krista zde na kříži se stává nejkratším liturgický úkonem mše svaté. Trvá jen několik sekund a farní ohlášky trvají patnáct minut. O co tu jde? 

Modlete se za kněze, protože není smutnější pohled než vidět kněze, který se nudí při Eucharistii. Není více šokující pohled pro nebe, když vidí kněze, který při mši svaté pospíchá. Ježíš hovoří mystikům: modlete se za kněze, kteří si nejsou vědomi toho, že se dotýkají mého umírajícího srdce, kteří to dělají s lhostejností římského vojáka, který stál pod křížem, kteří se na mně dívají bez nějakého nadšení, kteří vykonávají činnost a neprožívají to srdcem. 

Jestli já jako kněz si uvědomuji to, že toto je Srdce Ježíše Krista, zmučené utrpením, to Ho chci vzít s největší něhou. On to přece cítí. To je Jeho teď bijící umírající Srdce. Tak se Ho chci ho dotýkat a dívat se na Něho s největší něhou, citlivostí, láskou. Nemůžu jen tak hodit Pána Ježíše. Nebo bys chtěl, abychom tě takto hodili na zem, když jsi celý zkrvavený, zraněný? A co ty děláš se Srdcem Ježíše Krista? 

Víte, problém spočívá v tom, že v semináři nás to neučí. Učí, jak je při mši svaté potřeba všechno vykonávat. A to je také část útoků satana na Eucharistii. V semináři se nepřipravují seminaristi, aby se celkově sjednotili při oltáři s Eucharistií. Neučí seminaristy, aby celým srdce, prožívali Eucharistii. A není se co divit, že kněz, který je sám znuděný mší svatou a pospíchá, aby co nejrychleji skončil mši svatou, to ze sebe takto vyzařuje na všechny přítomné v kostele. 

Nehovořím o tom, abychom posuzovali kněze, když vidíme, že pospíchají a neprožívají mši svatou, nejsou na ni připraveni a jen tak lhostejně ji odbijí. Mluvím o tom, abychom se celým srdcem za kněze modlili. Hovořím to proto, že my kněží budeme mít o mnoho přísnější soud než vy ostatní. Marta Robinová, Otec Pio, sestra Faustyna, Jan Pavel II., svatý Jan Maria Vianney a jiní svatí, kteří konkrétním způsobem žili Eucharistií, mluvili o tom, že před Pánem Bohem se budeme zodpovídat za každou mši svatou, jak jsme ji zde na zemi prožili. A Marta Robinová hovoří o tom, že ty mše svaté, které budou slouženy za nás po naší smrti, jsou pro naši spásu a očišťování v očistci o mnoho méně účinné, jestli se to tak dá říci, než ty mše svaté, které jsme prožívali na zemi. 

Zjevení Panny Marie ve Fatimě začínají tím, že anděl provází děti v modlitbě, vynahrazující za všechny modloslužby a svatokrádeže. Fatimské tajemství se týkají konce časů. Modlitba anděla, která je vynahradou za všechny svatokrádeže ukazuje, že v posledních časech, kdy bude velký útok na Eucharistii a bude profanace (zesvětštění) Eucharistie, tak ti katolíci, kteří žijí z Eucharistie, budou konkrétně povoláni k tomu, aby dělali vynáhradu za hříchy svatokrádeže. A anděl prosí děti, aby ta modlitba vynáhrady za svatokrádeže Eucharistie, byla na kolenou s čelem, které se dotýká země v největším unížení a pokoře. Rozumíte tomu? 

Omlouvám se, že tak dlouho hovořím, ale možná se vidíme naposledy. Všechny vaše mše svaté, kterých jste se tady na zemi účastnili, vezmete sebou do nebe na soud a budete se z nich zodpovídat. Za to, jak jste je tady na zemi prožili. Modleme se za sebe navzájem, abychom se od této Eucharistie ještě jednou celým srdcem vrátili do prožívaní Eucharistie celým srdcem s největší vírou nejen v to, že je to Bůh ale i s důvěrou v jeho všemohoucnost a moc, kterou nás chce obdarovat, když přijímáme jeho Tělo a Krev. Amen.