7. Boj o život a srdce kněze, neodpuštění

Dnes se budeme zabývat tématem, které je velmi vážné pro náš život. Právě ta cesta štěstí nebo neštěstí, o které jsme si včera povídali, že záleží na tom, zda jdeme cestou příkazů Pána Boha. A těch deset slov, které Pán Bůh vyslovil ve Starém Zákoně a také slova, která vyslovil v Novém Zákoně, jsou základem při výběru Boha v našem životním štěstí. Těch deset slov, které nazval deset přikázání, to nejsou zákazy, ale je to cesta ke štěstí. Mluvili jsme o tom, že cesta ke štěstí je to poslouchání Božích slov v našem životě. Tím prvním slovem, které nám dává, je první a nejdůležitější přikázání: „Milovat Ho budeš z celého svého srdce, ze všech sil, celou svou duší a bližního jako sebe samého.“ Ženu či muže ne více ani méně jako sebe samého. Jedině Boha celým srdcem, z celé duše a z celé své síly. 

Pro ty z vás, kteří žijete v manželství, mám dobrou zprávu: v nebi už po celou věčnost nebudete žít jako manželé. Přísaha, kterou si dáváte jako manželé, je naštěstí jen do smrti. :) Protože když po smrti uzříme Boha tváří v tvář, tehdy zůstaneme jako manželé zasnoubení s Bohem. A to je ten vztah, do kterého dozráváme, učíme se ho, kterým jsme fascinování a který děláme po celý náš život. Manželství tady na zemi je jen znakem, připravujícím nás na to, že Bůh bude jako našim manželem, milencem v nebi. Čili všichni v nebi budeme jako knězi a řeholné sestry. Těšíte se na to? :) To neznamená, že nebudeme milovat naše ženy a muže v nebi, ale budeme je milovat jinou láskou. Láskou, jakou jsme povinni milovat už od začátku tady na zemi. Láskou, která je už zkomponovaná, daná Bohem – milovat z celého svého srdce, celou svou duší a silou. Ta láska, která není z tohoto světa. My jsme byli stvořeni pro tuto lásku a ona má být odkrývaná v našem životě. 

Všichni jsme děti věčnosti. Přicházíme z věčnosti a po smrti se tam i vracíme. Věčnost je našim příbytkem a Bůh je tou věčností a věčnost je v Bohu a věčnost to je ten dům, pro který jsme byli stvořeni, doslova zaprojektovaní. Před tím, než jsme se narodili na této zemi, Bůh si nás už před stvořením světa v mysli vytvořil. Každý z nás je milovaný, jedinečný a byl ještě před tím, než povstal tento svět. Bůh tě viděl a miloval už tehdy před 15ti miliardami let, o kterých se mluví, že už tehdy svět existoval. Bůh tě dávno nosil ve svém srdci a až po tolika  miliardách let tě tvoje matka nosila pod svým srdcem. Každý z nás je jediný a nenahraditelný v Božích očích a nikdy takového jaký jsi ty nebylo a nikdy nebude do konce světa. I když jsme si takto velmi podobní zevnějškem, každá duše v nás je úplně jiným světem. Bůh s každým z nás má jedinečný vztah. A pro každého z nás je připravená jediná a nenahraditelná svatost. A když budeme v nebi tento jediný a nenahraditelný vztah s Bohem bude velkým tajemstvím pro všechny v nebi. Ona bude ukrytá, jak hovoří apokalypsa, v jednom bílém kameni, který budeme nosit na sobě jako vítězi Pána Ježíše Krista, takže svatí. 

Můžeme si představit, jakou velkou bolest prožívá Bůh, když jsou milióny děti zabíjeny v lůně jejich matek a nemají šanci vyrůstat tady na tomto světě do této lásky. 

Mnohokrát jsem byl na rekolekcích s řeholní sestrou Briege Mckenna z Irska, která přes deset roků mluví s Pánem Ježíšem tak jako my teď spolu komunikujeme, a které dal Pán Ježíš speciální misii - léčit kněžská srdce. Protože my kněží potřebujeme nejvíce svědčit o této lásce a milosrdenství. Bůh vybírá nějaké osoby, aby léčil kněžská srdce láskou a milosrdenství. Nejhorší, co nám můžete dát, jsou vaše soudy, kritika a osočování nás. Nejpěknější, co nám můžete dát, je vaše láska, pokání a modlitba za nás. A ta řeholní sestra Briege Mckenna nám říká velmi zajímavou věc, když je počatý kněz v lůně matky, tak v tom lůně to vypadá úplně jinak, než když jsou počaty ostatní děti. V neviditelném světě celé nebe a celé peklo vidí, že se počal kněz a začíná se velká bitva o to, aby se tento kněz nenarodil, potom, když se narodí, aby se za žádnou cenu nestal knězem a když by se stal knězem, aby co nejrychlejší z  kněžství odešel. Říkám vám to proto, abyste celým svým srdcem začali bojovat o srdce kněží, protože když nebude nás kněží, nebude eucharistie a tím pádem začíná peklo na celém světě. Když nebude kněží, nebude ani svátost smíření a tehdy nám hrozí peklo na celou věčnost. 

Jedna žena, která přišla ke svaté zpovědi ke svatému otci Piovi - a je to zapsané v procese kanonizace otce Pia, mu řekla, že provedla potrat. Otec Pio byl delší čas potichu a potom z něho šeptem vyšlo - víš, že tvůj syn měl být papežem? 

Také matka Karla Wojtyly od začátku těhotenství měla velké problémy a lékař jí říkal, že dítě nepřežije do porodu a stále ji naváděl k potratu. Ale ona se rozhodla, i když by zemřela při porodu, porodit své dítě. Když by se takto nerozhodla, neměli bychom jednoho z největších svatých v církvi. 

Podívejte, jaký boj se tu točí o každého kněze. A já se vrátím nazpět, že my všichni jsme děti věčnosti a Bůh i nás naplánoval a chtěl nás ještě před stvořením světa. Čím více se přibližujeme k Bohu už tu na zemi, tím více se přibližujeme k atmosféře našeho budoucího domu – věčnosti. Právě proto mnoho z nás, když chceme mít hlubší vztah s Bohem, začíná mít problém najít se v tomto světě. On je stále víc pro nás cizejší, čím více toužíme po Bohu a po nebi, které je naším domovem. Mluvili jsme o tom, že žití podle prvního přikázání nám dá plnost štěstí, ale také se stáváme objektem nenávisti ďábla. Ďábel udělá vše pro to, abys nežil podle toho prvního přikázání, protože se staneš pro něho smrtelnou hrozbou. On postaví proti tobě i tvoje nejbližší – ženu, děti, aby se ti vysmívali a znechucovali proto, abys přestal žít toto přikázání, vedoucí ke svatosti. Bude dělat všechno pro to, aby tě nazval nějakým fanatikem, nenormálním. Bude chtít udělat všechno, abys zredukoval svůj vztah s Bohem jen na nějaké náboženské rituály – modlitba ráno večer, jen jít v neděli na 45 minut do kostela, dát si v pátek půst – rybku místo masa, čas od času jít na svatou zpověď, ale toto je velmi málo. Dnes už to nestačí na přeměnu našeho srdce. Vidíme dnes okolo nás, že satan má takovou moc, že když někdy něco fungovalo, dnes už to nefunguje. Buď jdeš celý za Pánem Ježíšem, nebo se staneš jen loutkou v rukách ďábla. 

Mluvili jsme o hříších, jejichž skutek a důsledek přinášejí prokletí v životě. Chtěl bych se ještě dotknout jednoho těžkého hříchu, který přináší prokletí v našem životě a to je neodpuštění. Když nosíme v srdci neodpuštění, nosíme peklo v srdci, nosíme pekelnou závist v srdci. 

Při jednom exorcismu ďábel začal plakat. Umíte si to představit? On si stěžoval, že on si jen jednou v životě špatně vybral a už je zatracený na celou věčnost a my stále si zle vybíráme a stále můžeme být zachránění, že to je nespravedlivost. A tehdy mu exorcista řekl, tak teď popros Boha o odpuštění, On ti všechno odpustí a v odpovědi jsme uslyšeli velký řev: „Nikdy, nikdy.“ 

Rozumíte? Můžeme být úplně nešťastní a i si uvědomovat, že všechno je zlé, prokleté, ale nemůžeme mít tu pýchu v sobě, abychom nedokázali odprosit. Bůh je celý láskou a milosrdenstvím. Nemůže milovat někoho více nebo méně. Miluje ďábla stejně jako svatého Michaela archanděla. Satana miluje stejně jako Jana Pavla II. Těžko se to stráví, že? Ale takový je Bůh. On nemůže milovat méně nebo více, celý je láskou a miluje nekonečnou láskou všechno, co stvořil. 

Ale je tu něco, co způsobí, že má Bůh svázané ruce, kdy On nemůže odpustit tvůj hřích, dokážete si to představit? Ten, který je celý milosrdenstvím, ti nemůže odpustit. Kdy? Tehdy, když já ze srdce neodpustím druhému člověku, tehdy já Bohu svazuji ruce, srdce a ústa. On mi nemůže odpustit. Čím mu je svazujeme? Mým vlastním neodpuštěním druhému člověku. Když nás Ježíš učil modlitbu Otče náš - to je nejdokonalejší modlitba, po těch slovech „zbav nás od zlého“, On ještě dodává jako takovou kapku nakonec - jestli neodpustíš svému bratrovi všechny křivdy, které ti způsobil, ani Otec nebeský ti neodpustí tvoje hříchy. Z těch sedmi pravd je tato ještě jednou řečená, abychom rozuměli, co znamená neodpuštění. Modlitba Otče náš to je modlitba složená ze sedmi proseb, které jsou zároveň příkazy. Prosby, které jsou příkazy, jsou po řecky nazývané „aoris“. Já nejenže prosím, ale též přikazuji, aby se stalo to, co hovořím. Je to modlitba největší autority, proto se ji často modlíme ve stoje jako lidé, kteří jsou obdařeni autoritou. A jedna z těch proseb v modlitbě Otče náš je podmínečná. Prosím a nakazuji Bohu, aby mi odpustil hříchy tak, jak já odpouštím hříchy jiným lidem. Slyšíte, co je v té chvíli řečené? 

Představ si, že jdeš ke svaté zpovědi a dostaneš dar, abys viděl, že naproti tobě místo kněze sedí Ježíš. Jsi úplně zmatený, celý srdcem prosíš Boha o odpuštění za své hříchy a po ukončení svaté zpovědi slyšíš slova Pána Ježíše: „Odpouštím ti všechno, ale nikdy už to nebude tak, jako před tím. Odpouštím ti všechno, ale už nebudeme spolu mluvit. Odpouštím ti všechno, ale pokaždé, když se podíváš do mých očí, uvidíš, jak jsi mě zranil. Odpouštím ti všechno, ale když tě uvidím na ulici, přejdu na druhou stranu, abych se s tebou nestřetl. Opouštím ti všechno, ale už spolu nebudeme nikdy mluvit.“ Co cítíte v srdci? Chtěl bys takové odpuštění? Já ne. Chci odpuštění takové, kdy mi Ježíš řekne: „Dominiku, zranil jsi mě, ale já tě tak miluji, že ti odpouštím. Všechno zapomínám a už nikdy se k tomu nevrátíme. Ten hřích už není. Chcete takové odpuštění od Boha? 

A jak my odpouštíme? Zda ne tak, jak jsme před chvilkou mluvili? Milé ženy, milí muži, ženy v manželství, kolik mužů ničíte ve svém manželství, když stále hovoříte o tom, co vám udělali. Jak vy si to stále pamatujete! Kolik mužů by teď mohlo vstát a povědět: „Když my se začínáme hádat, moje žena mi to stále vyhodí na oči… ´a já si dobře vzpomínám jak 23. června o čtvrté hodině odpoledne roku 1973, tak si se na mě podíval, až mi to vešlo do pat a řekl si takové slova, které si zapamatuju do konce života.´“ 

Milá ženo, chceš aby ti Bůh odpustil? Takovýmto způsobem? Pokaždé, když klekneš k modlitbě, aby ti připomněl všechny hříchy, které jsi učinila toho dne o té hodině, tak jsi  ho zranila? Tak proč to děláme druhému člověku? My chlapi si dáme po hubě, vypijeme půl litru vodky a není problém, život jde dál. :) A vy milované, co se děje ve vašich pamětích? Jak vy si to v sobě opatrujete, jak si všechno pamatujete i s důsledky. Ale do kostela budete chodit od rána do večera, otočíte růženec pětkrát denně, a brzy budeš už po milionté na mši svaté :), na té mši poprosíš a povíš Bohu: „Odpust mi moje hříchy, tak já odpouštím těm, kdo mi ublížili.“ Nechejme teď chvíli ticha, přemýšlejme o tom. Za několik minut se postavíme k té modlitbě a přikážeš Bohu, aby ti odpustil hříchy, jako ty odpouštíš těm, kteří ti ublížili.