5. Zadostiučinění a vynahrazení za hříchy

Už zde na zemi jsme stvoření ke štěstí. Často se myslíme, že tady na zemi musíme mít stále nějaký nepokoj, stále neštěstí a že v nebi bude ten vytoužený pokoj a štěstí. Často si myslíme, že když se úplně celí oddáme Bohu, tak potom do našeho života přijdou kříže a utrpení, a proto se toho bojíme. Ale toto je také spojené s neustálou lží Satana. 

Když k nám Ježíš přichází, říká: „Dávám vám život v plnosti.“ On se modlí, aby jeho radost byla v nás. Možná si říkáme, co to znamená, když se Bůh raduje, jaké to je štěstí vidět radujícího se Boha, cítit jeho radost ve svém srdci. A úplné oddání se Bohu to je úplné prožívání štěstí už tu na zemi. To štěstí je spojené s tím, na kolik ty chceš být milovaný a na kolik ty budeš milovat. Tu vůbec nejde o to, kdo má jaké vzdělání, kdo má kolik peněz, kdo má jaké auto, s tím není vázáno štěstí tu na zemi. 

V čase mého kněžského působení jsem byl také nějaký čas v nemocnici, kde jsem se staral o nemocné před smrtí. Velmi často jsem byl u lůžka, na kterém umírali mladí lidé. Žádný z nich nelitoval toho, že si nedokázal v životě koupit nový mercedes. Žádný z nich vůbec nelitoval, že do konce svého života si nedokázal vydělat na svůj účet nějaký milion. Nikdo z nich nelitoval toho, že neviděl nějaké velmi krásné a zajímavé místo, nějaký kout na tomto světe. Když umírali, oni litovali něčeho jiného: že neměli vůbec čas na lásku. Když jsem je držel za ruku, když odcházeli z tohoto světa, měli slzy v očích, že měli čas na všechno jen ne na Boha. Že měli čas na vydělávání peněz, ale nikdy neměli čas dávat lásku svojí ženě a dětem.

Když se umírá, lituješ jen jednoho, že jsi nedal lásku, že jsi nedokázal milovat. Lidi, kteří umírají nešťastní jsou ti, kteří nikdy neodkryli opravdovou lásku. Povím vám něco překvapivého, hovoří o tom někteří mystici a svatí, že Ježíš nejhlubší radost a štěstí prožíval právě na kříži. Protože dal celého sebe z lásky k nám. A není větší lásky než té, která dá život za své přátelé. Když čteme v Písmě svatém slovo láska - to se rovná štěstí. Nejvíce šťastní lidé jsou ti, kteří dokážou milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou a bližního jako sebe samého. Včera jsme mluvili o tom, že to štěstí se začíná od naslouchání Božímu hlasu v nás. Abychom úplně celý svůj život přeorientovali na to první přikázání.

Dnes bych se chtěl dotknout určitého tématu, které je spojené s tím, že nemůžeme dosáhnout štěstí ve svém životě. A je také spojené s těmi dvěma stupni, které jsme včera  vzpomínali, těmi dvěma duchovními silami - to je požehnání a prokletí. Tyto dvě síly – požehnání a prokletí jsou charakterizované tím, že jsou uvolňované – prokletí přes hřích a požehnání přes poslouchání Božího hlasu a přes čtení Písma svatého. 

Charakteristikou těchto dvou věcí ale také je, že mají též důsledky na pokolení a to musíme chápat jako v tomto velmi vážně. Každý z nás bude odpovědný za svůj hřích před Pánem. My nedědíme hřích z pokolení na pokolení, ale každý hřích má svůj skutek a má své důsledky, které už se dědí z pokolení na pokolení. Mluví o tom i Jan Pavel II. v jedné své encyklice. 

Abych to dokázal lépe vyjasnit. Je otec, který je alkoholik. Stále se opíjí a vždy když se vrací domů, tak je doma peklo. Když se ráno budí po té noci, kdy pil, rozhoduje se jít ke svaté zpovědi. On toho lituje a skutečně prožívá lítost nad tímto hříchem ve svaté zpovědi, a co myslíte, odpouští mu Bůh nebo ne? Jak myslíte? Ano, On odpouští. Ale ten tento muž, který je otcem, se po svaté zpovědi vrací domů, a co vidí ve svém domě? Vidí stále dokola svoji ženu, která je zdrcená jeho pijáckými násilnickými stavy, když přijde opitý domů. Vidí své děti, které se cítí takové bezcenné, mají pocity studu a strachu z toho, co se děje u nich doma. Ten muž i otec vidí důsledky svého hříchu právě v těchto nejbližších. Proto když je někde v domě alkoholismus, my neříkáme, že je to problém toho alkoholika, ale problém je v celé rodině alkoholika. Odborně se tomu říká choroba poalkoholová. Jde tu o to, že všichni lidé jsou zničení tímto jedním člověkem alkoholikem. 

Psychologové mluví, že statisticky okolo 70% dětí, které vyrůstají v rodině s alkoholikem, nejsou schopni uzavřít dobré manželství. Mají v sobě tolik strachu, studu, že nejsou schopni založit trvalý rodinný svazek. S největší pravděpodobností většina dětí se v budoucím manželství rozvádí a také je velká pravděpodobnost, že hodně z těchto dětí bude alkoholiky a bude též ničit další generace svých dětí tímto hříchem alkoholismu. Rozumíte důsledkům hříchu? 

Odpuštění hříchu ve zpovědnici to je jedna věc a zadostiučinění za tento hřích, takže přelomení důsledků za tento hřích, to je druhá věc. A o tom se v církvi mnoho nemluví. To je i vysvětlení proč Panna Maria mnohokrát přichází a hovoří právě o pokání za hřích. Takže ta pátá část svaté zpovědi - zadostiučinění Bohu a lidem za hříchy, které jsem spáchal - nefunguje. Já bych měl už hned po svaté zpovědi mít plán, jak budu zadostučiňovat  a vynahrazovat za svůj hřích… a to za každý hřích, ze kterého jsem se vyznal.

Když je někdo alkoholik a stále dokola se zpovídá, že se opil a potom dělal doma bordel, to nevystačí potom pomodlit se desátek růžence nebo nějaké litanie, které mu dal kněz za pokání, protože to není žádné zadostiučinění. Alkoholik je povinen si kleknout před svojí ženu a děti a prosit je za odpuštění a potom se rozhodnout velmi konkrétním způsobem, jak se léčit. Protože v takovýchto případech, když si někdo dá předsevzetí, že už to nebude dělat, toto nefunguje. Potřebuje odbornou a speciální pomoc, aby z toho vyšel. Chápeme? 

Takže za každým hříchem už mám mít plán, jak budu odčiňovat tento hřích Bohu a lidem. Až potom je ta zpověď úplná a všechny části zpovědi jsou splněné. 

Ještě horší situace je, když dělám hřích, že se rozvádím. Právě pro děti je to drama rozvodu tak velké, že psychologové mluví o tom, že přes 80% těchto dětí, jejichž rodiče se rozvedli, nebudou schopni vytvořit manželský svazek. Oni, i když se vezmou, se po několika letech rozvedou, právě pro tento hřích svých rodičů. To je důsledek hříchu jejich rodičů. A stále bude to další pokolení oslabované tím, kdo z předešlého pokolení udělal ten hřích. To je duchovní zásada následků hříchu z pokolení na pokolení. 

Modlíme se na začátku mše svaté akt pokání: „Vyznávám se Bohu všemohoucímu i vám, bratři a sestry, že jsem velmi zhřešil." Zpovídám se, takže vyznává Bohu svůj hřích, ale mám též vyznat všem vám tady v církvi svůj hřích. 

V prvních letech křesťanství se hřích vyznával na veřejnosti a to je zajímavá metoda výchovy Pána Boha, protože kdyby ses měl před každou mší svatou vyznat, postavit dopředu a každý by měl říci, co přes celý týden spáchal, to bychom si stokrát rozmysleli, zda máme tak hřešit nebo ne. Díky Bohu máme zpověď ve zpovědnicích. Ale já se mám zpovídat i bratrům a sestrám. Co to znamená? 

Tu se musíme dotknout i tématu duchovní autority, o kterém též hovoří Jan Pavel II. v encyklice, že hřích má charakter strukturální, který oslabuje celou církev, takže můj osobní hřích oslabuje církev na celém světě. A nikdo nemusí o tomto hříchu vědět, jen já jsem svědkem toho hříchu, Bůh a Satan, ale duchovně jsem oslabil celou církev na celém světě. V závislosti na tom, jakou mám autoritu, tím víc oslabuji lidí, kteří jsou pod mojí autoritou. V církvi když papež hřeší, oslabuje církev nejvíc. Potom jsou kardinálové a biskupové, potom kněží a vikáři, potom všichni jiní věřící ve farnostech, v rodinách kde se nacházíme. Hřích muže a otce oslabuje ženu a děti. Hřích ženy a matky, oslabuje duchovně muže a děti.

Z druhé strany – osobní pokání, které já nabízím jako vynahrazení za své hříchy, tím celá církev mocně vzrůstá. Například: muž, který stále sleduje pornografii a masturbuje. Dnes je to všude na celém světě, ta závislost je velká a velmi mnoho mužů na celém světě je závislých, hlavně mladých mužů, chlapců, pornografii propadají už i děti kolem osmi, deseti let, mnohokrát o tom rodiče ani nevědí, protože často jsou děti šikovnější, co se týká internetu. Týká se to hlavně žen, které si myslí, že se to určitě týká jiných mužů, ale jejich muž to nedělá. Můžeš to poznat jedině podle skutků, následků a důsledků hříchu ve tvém manželství. Ježíš jasně řekl: „Kdo jen žádostivě pohlédne na ženu, už s ní cizoloží.“ První následek tohoto hříchu už je jen vyobrazení si nějakého sexuálního aktu v mysli s nějakou ženou, dívkou. A to je smrt lásky v srdci muže. Hned první následky tohoto hříchu bude vidět žena, když s ní muž nebude chtít komunikovat – hluboko komunikovat. Bude najednou méně citlivý a nebude dávat najevo tu citlivost v nějakých gestech – obětí, polibky… a nejde o nějaký akt před sexem. Bude se čím dál více duchovně vzdalovat od své ženy, nebude už tak toužit být s ní. A čím dál víc ho bude zajímat televize, internet, přátelé. V ní bude umírat takový vnitřní pocit bezpečí. Žena ani nemusí vědět to, že její muž má problém s pornografií, ale ona bude cítit, že její muž se od ní vzdaluje. A nebude vědět proč. Démoni oni vidí, co s děje v těchto manželstvích. Oni vidí muže, který podvádí svou ženu s děvčaty z internetu a pokud muž si nedá radikální pokání, tak démoni přijdou do tohoto manželství a oni ho rozbijí. Také žena, může mít nějaký románek, o kterém její muž neví, a to také způsobuje, že démoni vchází do toho manželství, protože oni vidí tento hřích a přes ten hřích jsou pozvání do jejich manželství. Oni budou vcházet přes ledasco, aby rozohnili nějaké vášně, hádky, konflikty, přes různé věci, právě proto, aby se tato žena ještě více nějak utvrdila v té lásce s milencem a od muže se vzdálila. A muž ani nemusí nic vědět o nějakém románku své ženy, ale bude cítit, že se mezi nimi něco děje, zhoršuje. Chápeme?

Dobrá zpráva je taková, že pokání obnovuje lásku, vrací lásku do toho manželství. Takže když žena radikálně řekne. „Vzdávám se vztahu s tímto mužem a vracím se celým srdcem ke svému muži!“ a i když to bude zpočátku velmi těžké se k němu vrátit, protože on ji bude tak odstrkovat, tak právě toto musí obětovat jako pokání za svůj hřích, který udělala vůči svému muži. Rozumíte? To je velmi důležité, abychom tomu porozuměli, protože mnoho takový situací v životě nás zaskočí, ale to nás nemá zaskočit. To jsou základní duchovní zásady. Jak pracuje požehnání a prokletí. A je důležité to vědět, protože právě pokání za tento hřích nám otvírá dveře pro požehnání. Amen.