Ono se to nezdá, ale docela to letí. Velice pomalu, ale opravdu pozvolna se začínám připravovat. S přibývajícím pohybem a životem v mém břiše se představa voňavého mrněte pro mě stává více a více reálnou. Potkávám maminy s dětmi a už se opravdu těším, až se tu objeví ten darovaný někdo a já z toho budu stopro úplně a zcela paf...

    Onehdá jsem šla kolem galantérky s látkami a za výlohou se na mě usmála ovečková látka... nedala mi spát a tak jsem se za nějaký ten týden do obchodu podívala a k oné ovečkové přibrala ještě látku kočičí. Svatební dar v podobě šicího stroje šlape pěkně jako hodinky a já si tak spíchla pěknou zavinovačku. Ještě musím vymyslet nějakou mašli nebo něco jako povián a bude to kompletní.

 

 

    Mnohokrát jsem se poohlídala na internetu po háčkovaných papučkách. Moc se mi líbí, ale musím konstatovat, že to je pro mě zatím level, který moc nezvládám. Tak alespoň takové moje amatérské... podotýkám, že je každá trošku jiná :o) a předpokládám, že na nožičkách vůbec nebudou držet.

 

 

    Na přebalovací pult - dílo mého muže - jsem si ušila veselou podložku a ze zbytku látky jen tak z hecu zkusila ušít kostku... výsledek je trochu vachrlatý, ale dítku to snad vadit nebude :o).